Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.02.2016, sp. zn. 29 NSCR 36/2016 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.36.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.36.2016.1
KSUL 77 INS XY sp. zn. 29 NSČR 36/2016-B-66 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníků J. B. , narozené XY, bytem XY a E. B. , narozeného XY, bytem tamtéž, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 77 INS XY, o nařízení předběžného opatření, o dovolání dlužníků proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2015, č. j. KSUL 77 INS XY, 1 VSPH XY, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 20. října 2015, č. j. KSUL 77 INS XY, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužníků na nařízení předběžného opatření (doručený insolvenčnímu soudu dne 20. října 2015). Proti usnesení odvolacího soudu podali dlužníci dovolání (posuzováno dle obsahu podání ze dne 21. prosince 2015, B-58). Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. není dovolání přípustné podle ustanovení §237 proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření. Právě o tento případ jde v posuzované věci. Usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu insolvenčního soudu o zamítnutí návrhu dlužníků na nařízení předběžného opatření, je sice usnesením, jímž se odvolací řízení končí, přípustnost dovolání je však vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2014, sen. zn. 29 NSČR 92/2014). Nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je (při splnění dalších podmínek) přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v insolvenčních poměrech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2012). Nejvyšší soud proto dovolání dlužníků odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená výše – veřejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. února 2016 Mgr. Milan P o l á š e k předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/24/2016
Senátní značka:29 NSCR 36/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.36.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:čl. 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
čl. 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2019-07-21