ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.41.2016.1
KSBR 26 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 41/2016-B-77
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka E. V. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS XY, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. března 2015, č. j. KSBR 26 INS XY, 3 VSOL XY a ze dne 19. června 2015, č. j. KSBR 26 INS XY, 3 VSOL XY a proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2013, č. j. KSBR 26 INS XY a ze dne 3. dubna 2015, č. j. KSBR 26 INS XY a o návrhu dlužníka na nařízení předběžného opatření, o námitce vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci, vznesené dlužníkem, takto:
I. Soudkyně Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Helena Krejčí, JUDr. Radka Panáčková a JUDr. Věra Vyhlídalová jsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSBR 26 INS XY, 3 VSOL XY v rozsahu, v němž odvolání dlužníka směřuje proti bodu I. výroku usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. července 2015, č. j. KSBR 26 INS XY, o vyloučení žaloby pro zmatečnost k samostatnému projednání.
II. Soudkyně Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Helena Krejčí, JUDr. Radka Panáčková a JUDr. Věra Vyhlídalová nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSBR 26 INS XY, 3 VSOL XY v rozsahu, v němž odvolání dlužníka směřuje proti bodu II. výroku usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. července 2015, č. j. KSBR 26 INS XY, o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření.
III. Soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vojtěch Brhel, JUDr. Helena Myšková, JUDr. Ivana Waltrová a JUDr. Ivana Wontrobová, nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSBR 26 INS XY, 3 VSOL XY.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 20. července 2015, č. j. KSBR 26 INS XY, Krajský soud v Brně (dále jen „ insolvenční soud “):
1/ Vyloučil k samostatnému projednání žalobu pro zmatečnost ze dne 10. července 2015, podanou dlužníkem proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. března 2015, č. j. KSBR 26 INS XY, 3 VSOL XY, a ze dne 19. června 2015, č. j. KSBR 26 INS XY, 3 VSOL XY, a proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2013, č. j. KSBR 26 INS XY, a ze dne 3. dubna 2015, č. j. KSBR 26 INS XY (bod I. výroku).
2/ Zamítl návrh dlužníka na nařízení předběžného opatření, jímž by bylo účastníkům insolvenční ho řízení zakázáno nakládat s označenými věcmi a právy dlužníka (bod II. výroku).
Proti usnesení insolvenčního soudu (proti oběma výrokům) podal dlužník odvolání, které je u Vrchního soudu v Olomouci vedeno pod sp. zn. KSBR 26 INS XY, 3 VSOL XY, a v jehož rámci mimo jiné vznesl námitku p odjatosti těch soudců Vrchního soudu v Olomouci, kteří vydali žalobou pro zmatečnost napadená usnesení ze dne 25. března 2015 (JUDr. Věra Vyhlídalová, JUDr. Jaroslav Hikl a JUDr. Helena Krejčí) a ze dne 19. června 2015 (JUDr. Věra Vyhlídalová, JUDr. Radka Panáčková a JUDr. Helena Krejčí), jakož i těch soudců, kteří v insolvenční věci jeho manželky (vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSBR 26 INS XY) vydali usnesení ze dne 30. června 2015, č. j. KSBR 26 INS XY, 1 VSOL XY (JUDr. Hana Hradilová, JUDr. Karla Trávníčková a Mgr. Diana Vébrová).
Námitku odůvodnil protiprávností oněch rozhodnutí, jimiž měl být v neveřejných insolvenční ch procedurách zákulisně rozporcován (dlužníkův) rodinný majetek, „na indiciích neformálních známostí, kontroverzních zákulisních pletichách podle pokynů mocenských a zájmových skupin v České republice“.
Soudci soudního oddělení 3 VSOL, jemuž byla věc přidělena k vyřízení (JUDr. Helena Krejčí, JUDr. Radka Panáčková, JUDr. Věra Vyhlídalová a JUDr. Ivana Wontrobová) a soudci zastupujícího soudního oddělení 2 VSOL (JUDr. Vojtěch Brhel, JUDr. Helena Myšková a JUDr. Ivana Waltrová) se k námitce podjatosti vyjádřili (3. února 2016 a v případě JUDr. Waltrové 4. února 2016) shodně tak, že nemají žádný poměr k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům.
Podle ustanovení §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Dle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení dlužníka popsaných shora nevypovídá (poměřováno ustanovením §14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) o jakémkoli „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti označených soudců Vrchního soudu v Olomouci. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dlužníkovu námitku však bylo nutno zkoumat též v režimu §14 odst. 3 o. s. ř.
V rozsahu, v němž dlužník napadl odvoláním bod I. výroku usnesení insolvenčního soudu ze dne 20. července 2015 o vyloučení žaloby pro zmatečnost k samostatnému projednání je sice zřejmé, že jde o zbytečný (k neúspěchu předem odsouzený) opravný prostředek (jde o usnesení, jímž se upravuje vedení řízení a proti němuž podle dikce §202 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. není odvolání přípustné), nicméně i tak jde o opravný prostředek proti výroku rozhodnutí, jež se týká žaloby pro zmatečnost. Vzhledem k tomu, že žaloba pro zmatečnost směřuje též proti rozhodnutím odvolacího soudu (ze dne 25. března 2015 a ze dne 19. června 2015), jsou soudkyně, jež tato rozhodnutí vydaly [JUDr. Helena Krejčí a JUDr. Věra Vyhlídalová (jež se podílely na vydání obou usnesení) a JUDr. Radka Panáčková (jež se podílela na vydání usnesení odvolacího soudu ze dne 25. března 2015)] v dotčeném rozsahu vyloučeny z projednávání a rozhodnutí předmětné odvolací věci podle §14 odst. 3 o. s. ř., čemuž odpovídá bod I. výroku tohoto usnesení. JUDr. Jaroslav Hikl (jenž se podílel na vydání usnesení odvolacího soudu ze dne 19. června 2015) již není členem soudního oddělení 3 VSOL, ani členem zastupujícího soudního oddělení 2 VSOL, takže o něm nebylo rozhodováno.
V rozsahu týkajícím se té části odvolání, jež směřuje proti výroku o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření (bod II. výroku usnesení insolvenčního soudu ze dne 20. července 2015), Nejvyšší soud důvod k vyloučení těchto soudců neshledal, čemuž odpovídá bod II. výroku tohoto usnesení.
Důvod vyloučit z projednávání a rozhodnutí předmětné odvolací věci (byť i jen zčásti) členku soudního oddělení 3 VSOL (JUDr. Ivanu Wontrobovou) nebo kteréhokoli ze soudců zastupujícího soudního oddělení 2 VSOL Nejvyšší soud neshledal, čemuž odpovídá bod III. výroku tohoto usnesení.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenční ho řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. února 2016
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu