ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.51.2016.1
KSOS 36 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 51/2016-P663-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka Eiffage Construction Česká republika, s. r. o. , se sídlem v Ostravě – Porubě, Francouzská 6167/5, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 15504158, zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 (13) INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 115, o dovolání věřitele č. 115 K. Š. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Beatou Ježowiczovou, advokátkou, se sídlem v Českém Těšíně, Jablunkovská 2014/40a, PSČ 737 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. ledna 2015, č. j. KSOS 13 INS XY, 1 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 17. září 2014, č. j. KSOS 36 (13) INS XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) podle ustanovení §185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), odmítl jako opožděnou přihlášku pohledávky věřitele č. 115 K. Š. (dále jen „věřitel“) [bod I. výroku] a určil, že právní mocí rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).
K odvolání věřitele Vrchní soud v Olomouci napadeným rozhodnutím zastavil řízení o odvolání proti bodu I. výroku usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a v bodě II. výroku usnesení insolvenčního soudu potvrdil (druhý výrok).
Částečné zastavení odvolacího řízení odvolací soud odůvodnil ustanovením §207 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), s tím, že věřitel vzal podáním ze dne 24. listopadu 2014 zpět své odvolání proti bodu I. výroku usnesení insolvenčního soudu.
Na odůvodnění potvrzujícího výroku odvolací soud – odkazuje na ustanovení §185 insolvenčního zákona – uvedl, že právní mocí rozhodnutí o odmítnutí přihlášky účast věřitele v insolvenčním řízení končí, takže rozhodnutím o zastavení odvolacího řízení o odvolání dlužníka proti odmítnutí přihlášky číslo 663 účast věřitele ohledně této přihlášky v insolvenčním řízení automaticky končí.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Již v usnesení ze dne 16. prosince 2009, sen. zn. 29 NSČR 18/2009, uveřejněném pod číslem 64/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 64/2010“), Nejvyšší soud vysvětlil, že prostřednictvím usnesení o odmítnutí přihlášky podle §185 insolvenčního zákona se v insolvenčním řízení deklaruje již dříve nastalá skutečnost, s jejíž existencí spojuje insolvenční zákon ten důsledek, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce.
K závěrům formulovaným v R 64/2010 se Nejvyšší soud přihlásil např. i v usnesení ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2012, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2014, pod číslem 21, v němž doplnil, že usnesení o odmítnutí přihlášky, jímž ve smyslu §185 insolvenčního zákona končí (v rozsahu odmítnutí) účast dotčeného věřitele v insolvenčním řízení, je usnesením insolvenčního soudu vydaným v insolvenčním řízení (v jeho rámci).
Napadené usnesení odvolacího soudu tyto ustálené judikatorní závěry Nejvyššího soudu plně respektuje. Bylo-li pravomocně rozhodnuto o odmítnutí přihlášky pohledávky, je s tímto rozhodnutím – jak plyne z jednoznačné dikce ustanovení §185 insolvenčního zákona a shora označené judikatury – přímo ze zákona spojen následek, že se účast dotčeného věřitele v insolvenčním řízení v rozsahu odmítnutí končí, o čemž insolvenční soud uvědomí věřitele ve výroku rozhodnutí o odmítnutí přihlášky. Ono vyrozumění je tedy nedílnou součástí rozhodnutí o odmítnutí přihlášky.
V posuzované věci insolvenční soud rozhodl o odmítnutí přihlášky pohledávky číslo 663 v plném rozsahu, proto účast věřitele v řízení v tomto rozsahu – jak odvolací soud správně zdůraznil, ohledně přihlášky číslo 663 – skončila.
Skutečnost, zda věřitel v insolvenčním řízení kromě přihlášky pohledávky, o níž je rozhodováno postupem dle ustanovení §185 insolvenčního zákona, uplatňuje (může uplatňovat) i další nároky prostřednictvím jiných (dalších) přihlášek, není pro rozhodnutí o ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení (ve vztahu k přihlášce, o níž je rozhodováno) podstatná. Naopak platí, že rozhodnutí insolvenčního soudu podle ustanovení §185 insolvenčního zákona (vydané „jen“ ve vztahu k jedné z více podaných přihlášek) se nijak nedotýká účastenství téhož věřitele v insolvenčního řízení, jež vyplývá z jiných (dalších) přihlášek pohledávek.
K řečenému lze dodat (pro úplnost, bez vlivu na výsledek dovolacího řízení), že účast věřitele v insolvenčním řízení se končí právní mocí rozhodnutí o odmítnutí přihlášky (jak bylo již shora uvedeno). Výrok, jímž insolvenční soud tuto skutečnost deklaruje v rozhodnutí o odmítnutí přihlášky (dle dikce ustanovení §185 insolvenčního zákona o tomto následku uvědomí věřitele), má povahu usnesení o vedení řízení, proti němuž není odvolání přípustné (§202 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. února 2016
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu