ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.56.2014.1
KSOS 39 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 56/2014-B-91
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka J. H. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 XY, o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání Ing. Richarda Benýška , insolvenčního správce, se sídlem v Olomouci, Šemberova 66/9, PSČ 772 00, zastoupeného Mgr. Markem Gocmanem, advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 438/219, PSČ 709 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. července 2013, č. j. KSOS 39 INS XY, 3 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 23. dubna 2013, č. j. KSOS 39 INS XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zprostil funkce dosavadního insolvenčního správce Ing. Richarda Benýška (dále jen „R. B.“) [bod I. výroku] a novým insolvenčním správcem ustanovil Ing. Martina Koubka (bod II. výroku).
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání R. B. potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal R. B. dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že rozhodnutí odvolacího soudu je v dovoláním otevřené otázce výkladu ustanovení §32 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), v souladu s níže uvedenými judikatorními závěry, jak se po vydání napadeného usnesení ustálily v judikatuře Nejvyššího soudu.
V usnesení ze dne 26. srpna 2015, sp. zn. 29 NSČR 93/2014, jakož i v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014 (obě usnesení byla na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 13. ledna 2016 schválena k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud vysvětlil, že ustanovení §32 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. V označených rozhodnutích dále Nejvyšší soud zdůraznil, že rozhodovací praxi soudů při výkladu ustanovení §32 odst. 1 insolvenčního zákona již sjednotil tím, že pod číslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uveřejnil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014, podle něhož důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce ve smyslu ustanovení §32 odst. 1 insolvenčního zákona je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení §36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s ustanovením §225 odst. 4 nebo s ustanovením §226 odst. 5 insolvenčního zákona, nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem.
V posuzované věci přitom odvolací soud – shodně s insolvenčním soudem – uzavřel, že R. B. jako insolvenční správce zásadním způsobem porušil své povinnosti při zpeněžování zajištěného majetku dlužníka, neboť prodejem mimo dražbu zpeněžil zajištěný majetek (spoluvlastnický podíl na nemovitostech) dlužníka, aniž by disponoval společným pokynem zajištěných věřitelů podle §293 insolvenčního zákona.
K řečenému lze dodat (pro úplnost, bez vlivu na výsledek dovolacího řízení), že zpochybňuje-li R. B. postup zajištěných věřitelů (námitkou, že jejich pokyny nevedly ke zpeněžení majetku nejvyšší nabídce), pak bylo na něm, aby tyto pokyny odmítl a požádal o jejich přezkoumání insolvenční soud v rámci dohlédací činnosti postupem dle ustanovení §293 insolvenčního zákona. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů však plyne, že R. B. se obrátil na insolvenční soud s žádostí o přezkoumání pokynů zajištěných věřitelů dne 20. srpna 2012, tedy až poté, kdy dne 9. července 2012 uzavřel spornou kupní smlouvu o prodeji spoluvlastnického podílu se společností T. L. s. r. o. (dále jen „společnost T“). Ke zpeněžení majetku tedy přistoupil, aniž by vyčkal přezkoumání pokynů zajištěných věřitelů insolvenčním soudem. Lze dodat, že v dané souvislosti je zcela nepodstatné, že – jak R. B. zdůrazňuje – jsou oba zajištění věřitelé „organizačními složkami státu“.
Konečně důvodný (z hlediska způsobu přípustnosti dovolání významný) není zjevně ani poukaz R. B. na to, že společnosti T svědčí zákonné předkupní právo, neboť ze skutkových zjištění soudů nižším stupňů vyplývá, že v době uzavření kupní smlouvy byla spoluvlastníkem druhého podílu na nemovitostech jiná osoba.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a pro výklad insolvenčního zákona jeho znění účinné do 31. prosince 2013.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenční ho řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. února 2016
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu