ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.58.2014.1
KSPL 54 INS 16244/2010
sp. zn. 29 NSČR 58/2014-B-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka AIA Stavoprojekt spol. s r. o. , se sídlem v Karlových Varech, Na Vyhlídce 53, PSČ 360 01, identifikační číslo osoby 45355797, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 54 INS 16244/2010, o zproštění insolvenčního správce funkce, o dovolání zproštěného insolvenčního správce AGENTURY PRO REVITALIZACI A SPRÁVU PODNIKŮ - ARES, v. o. s. , se sídlem v Karlových Varech, Jáchymovská 41/73, PSČ 360 04, identifikační číslo osoby 26330351, zastoupeného Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem, se sídlem v Plzni, Malická 1576/11, PSČ 301 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. června 2013, č. j. KSPL 54 INS 16244/2010, 3 VSPH 1463/2012-B-38, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 4. října 2012, č. j. KSPL 54 INS 16244/2010-B-30, zamítl Krajský soud v Plzni (dále jen „ insolvenční soud “) návrh dlužníka (AIA Stavoprojekt spol. s r. o.), aby zprostil funkce insolvenčního správce dlužníka (AGENTURU PRO REVITALIZACI A SPRÁVU PODNIKŮ - ARES, v. o. s. - dále též jen „veřejná obchodní společnost A“).
Insolvenční soud dospěl k závěru, že důvodem pro to, aby veřejná obchodní společnost A byla zproštěna výkonu funkce insolvenčního správce dle §32 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), není okolnost, že sdělila insolvenčnímu soudu (po svém ustanovení do funkce), že funkci insolvenčního správce bude vykonávat její společník J. U. (dále jen „J. U.“), jenž nebyl jejím ohlášeným společníkem [tím byl J. Š. (dále jen „J. Š“)].
Mínil, že společníkem, který může vykonávat funkci insolvenčního správce jménem veřejné obchodní společnosti, nemusí nutně být ohlášený společník.
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. června 2013, č. j. KSPL 54 INS 16244/2010, 3 VSPH 1463/2012-B-38, změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že dosavadního insolvenčního správce dlužníka zprostil funkce ke dni ustanovení nového insolvenčního správce.
Odvolací soud vyšel i z toho, že poté, co veřejná obchodní společnost A podáním ze dne 29. dubna 2011 podepsaným J. Š. (A-28) oznámila insolvenčnímu soudu, že jejím jménem bude funkci insolvenčního správce vykonávat společník J. U., tak jmenovaný i činil (jeho úkony odvolací soud dále pojmenovává). Přitom poukázal na to, že ze společníků veřejné obchodní společnosti A byl a je zapsán jako ohlášený společník pouze J. Š.
Na tomto základě odvolací soud - cituje ustanovení §32 odst. 1 insolvenčního zákona - shledal závěry insolvenčního soudu nesprávnými, k čemuž dále uvedl, že veřejná obchodní společnost je oprávněna vykonávat funkci insolvenčního správce konkrétního dlužníka jen prostřednictvím svého ohlášeného společníka; jen takovou osobu může soudu podle §24 odst. 2 insolvenčního zákona oznámit jako společníka, který bude konat jejím jménem ve funkci insolvenčního správce.
Veřejná obchodní společnost A tedy závažně porušila důležitou zákonnou povinnost, jestliže jako osobu, jež za ni bude vykonávat funkci insolvenčního správce, oznámila soudu osobu, jež není jejím ohlášeným společníkem (a prostřednictvím neohlášeného společníka tuto funkci vykonávala). Ve smyslu §32 odst. 1 insolvenčního zákona jsou tak naplněny důvody pro to, aby insolvenční správce byl zproštěn výkonu funkce.
Proti usnesení odvolacího soudu podal zproštěný insolvenční správce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení „klíčové právní otázky“, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, totiž otázky, zda insolvenční správce , jímž je veřejná obchodní společnost , může svou funkci fakticky vykonávat prostřednictvím tzv. „neohlášeného společníka“. Dovolatel míní, že je dán dovolací důvod uvedený v „§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.“ (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a dovolací důvod uvedený v „§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.“ (že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V dovolání pak snáší argumenty na podporu závěru, že společníkem, který může vykonávat funkci insolvenčního správce jménem veřejné obchodní společnosti, nemusí nutně být (v rozhodné době nemusel být) ohlášený společník.
Nejvyšší soud úvodem podotýká, že s přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ).
Dovolatel přitom zjevně opírá přípustnost dovolání i dovolací důvody o nepřiléhavé znění občanského soudního řádu (ve znění účinném do 31. prosince 2012), což je patrno z odkazů na ustanovení, které občanský soudní řád v rozhodném znění neobsahuje („§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.“ a „§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.“).
Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že co do dovoláním předestřené otázky sjednotil rozhodovací praxi soudů po podání dovolání v této věci usnesením ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014 (na něž v podrobnostech odkazuje a od jehož závěrů nevidí důvod se odchýlit ani pro poměry dané věci).
V něm na dané téma především uzavřel, že veřejná obchodní společnost byla i před 1. srpnem 2013 oprávněna vykonávat funkci insolvenčního správce konkrétního dlužníka jen prostřednictvím svého ohlášeného společníka (od 1. srpna 2013 to již jednoznačně plyne přímo z textu §24 odst. 2 insolvenčního zákona). Oznámení, že jménem veřejné obchodní společnosti bude vykonávat funkci insolvenčního správce ten ze společníků, který není ohlášeným společníkem, nebylo ani před 1. srpnem 2013 řádným oznámením ve smyslu §24 odst. 2 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. července 2013) a neopravňovalo takového společníka k výkonu funkce insolvenčního správce při těch činnostech, při kterých je (byla) jeho role v insolvenčním řízení nezastupitelná (srov. např. §190 odst. 2 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31. července 2013). Výkon funkce insolvenčního správce prostřednictvím společníka veřejné obchodní společnosti, který nebyl jejím ohlášeným společníkem, při činnostech, při kterých je (byla) role insolvenčního správce v insolvenčním řízení nezastupitelná, je tedy porušením povinností při výkonu funkce insolvenčního správce.
Napadené usnesení je s těmito závěry v souladu a důvod připustit dovolání tak dán není.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenční ho řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. června 2016
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu