ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1487.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1487/2016 -13
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2016 o dovolání, které podal obviněný J. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 9 To 96/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 2 T 201/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 30. 12. 2015 , sp. zn. 2 T 201/2014 , byl obviněný J. B. uznán vinným ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle §196 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 3. 2016 , sp. zn. 9 To 96/2016 , jímž je podle §253 odst. 1 trestního řádu jako opožděně podané zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 24. 3. 2016 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu. Uvedl, že je velmi vážně nemocen, trpí vzácným typem rakoviny kůže. Už několik roků je pod stálou léčbou a dozorem odborných lékařů. Každý měsíc podstupuje náročnou chemoterapii a je významně vyřazen z běžného života. V době doručení rozsudku nalézacího soudu se chystal podstoupit další cyklus chemoterapií. Dne 26. 1. 2016 byl přijat do trvalé péče FN HK a podstoupil první chemoterapii, která vyvolává značnou nevolnost, bolesti hlavy, otoky a únavu a po dobu nejméně pěti dnů je upoután na lůžku. Po obdržení rozsudku se neměl čas poradit s právníkem, zavolal však na soud v Třebíči, kdy sdělil rozhodujícímu soudci svůj zdravotní stav a ten mu řekl, aby odvolání podal, jakmile bude moci. Měl za to, že z rozhovoru bude pořízen úřední záznam, který nahradí žádost o navrácení lhůty. K tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1214/2013. K opoždění odvolání tak měl velmi závažný zdravotní důvod. Jakmile zdravotní komplikace pominuly, odvolání podal. Proto je zřejmé, že důvody k navrácení lhůty fakticky existovaly. Zamítnutím odvolání bylo podle jeho názoru porušeno právo na spravedlivý proces.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil tomuto soudu k projednání odvolání v řádném veřejném zasedání s tím, že lhůta k odvolání se navrací k datu skutečně podaného odvolání.
Opis dovolání obviněného byl samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného, a ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu, využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Obviněný J. B. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu lze dovolání podat z důvodu, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. V obecné rovině může tento dovolací důvod spočívat ve třech různých okolnostech. Řádný opravný prostředek (odvolání) byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §253 odst. 1 trestního řádu, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (odvolání bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět). Odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 trestního řádu, ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (§253 odst. 4 trestního řádu). Odvolání bylo zamítnuto z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí bylo zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z výše uvedené dovolací argumentace je zřejmé, že obviněný uplatnil důvod dovolání v jeho první alternativě vztahující se k zamítnutí řádného opravného prostředku podle §253 odst. 1 trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Dovolání tak bylo z hlediska namítaného důvodu dovolání sice relevantní, jak ovšem Nejvyšší soud zjistil, vzhledem k okolnostem projednávané věci zjevně neopodstatněné.
Podle §253 odst. 1 trestního řádu odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Odvolání je podané opožděně v případě, že bylo podáno po marném uplynutí celé odvolací lhůty běžící oprávněné osobě. Podle §248 odst. 1 trestního řádu činí odvolací lhůta osm dnů od doručení opisu rozsudku soudu prvního stupně. Byla-li odvolací lhůta zmeškána z důležitých důvodů, lze o její navrácení požádat podle §61 odst. 1 trestního řádu. O navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od pominutí překážky. O navrácení lhůty lze rozhodnout jen na žádost, v níž je třeba uvést jak důležitý důvod, pro nějž nebylo možno opravný prostředek včas podat, tak i okamžik, kdy důvod tvořící překážku odpadl, aby bylo možno posoudit dodržení lhůty tří dnů. Žádost lze podat prostřednictvím orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje zmeškaný opravný prostředek nebo přímo nadřízenému orgánu. O žádosti rozhoduje nadřízený orgán usnesením, proti němuž není přípustná stížnost.
Z trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že odsuzující rozsudek byl vyhlášen v hlavním líčení ze dne 30. 12. 2015, které se konalo v nepřítomnosti obviněného. Opis rozsudku byl obviněnému doručen po několika neúspěšných pokusech dne 20. 1. 2016. Poslední den odvolací lhůty proto připadl na čtvrtek 28. 1. 2016. Odvolání obviněného sice bylo datováno 28. 1. 2016, k poštovní přepravě však bylo podáno až dne 2. 2. 2016 (č. l. 94), tedy opožděně.
Pokud obviněný namítá, že podal ústně v průběhu telefonického rozhovoru s rozhodujícím soudcem soudu prvního stupně žádost o navrácení lhůty, pak pro takové tvrzení není v trestním spise žádná opora. Nejenže zde není založen příslušný úřední záznam telefonátu - na rozdíl od celé řady jiných úředních záznamů popisujících telefonickou komunikaci s obviněným, ale o zmeškání lhůty, závažné překážce či okamžiku jejího odpadnutí není zmínka ani v řádném opravném prostředku. Nelze proto uzavřít jinak, než že obviněný žádost o navrácení lhůty v rozhodné době nepodal. Žádost podanou obviněným teprve dne 23. 6. 2016 pak Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 7. 2016, č. j. 9 Nt 107/2016-118, zamítl.
Nad rámec uvedeného se Nejvyšší soud zabýval i otázkou, zda skutečně obviněnému bránila v podání řádného opravného prostředku závažná překážka, jak tvrdí. Nejvyšší soud ověřil, že obviněný trpí závažným onemocněním, pro které byl v předmětné době v péči Fakultní nemocnice Hradec Králové. Jedná se o onemocnění dlouhodobé. Léčba probíhala ambulantně v pravidelných, předem naplánovaných měsíčních cyklech. Nebyl v této souvislosti hospitalizován. Z trestního spisu dále vyplývá, že obviněný se na svoji léčbu odvolával v průběhu trestního stíhání opakovaně, např. pokud žádal podáním ze dne 9. 2. 2015 o posunutí termínu odporu proti trestnímu příkazu v této věci ze dne 12. 11. 2014 do 28. 2. 2015 z důvodu onkologické léčby (č. l. 63) či telefonicky žádal dne 10. 12. 2015 o odročení hlavního líčení nařízeného na 11. 12. 2015 s tím, že byl předtím hospitalizován a na chemoterapii bude docházet ještě přibližně půl roku (č. l. 80). Jakkoliv nelze zlehčovat samotnou závažnost onemocnění obviněného, jeho léčba probíhala v pravidelných termínech, které mu byly dlouhodobě dopředu známy. Nejpozději v době posuzovaného období tak obviněnému nic nebránilo uspořádat si své poměry tak, aby mohl svá obhajovací práva uplatňovat efektivně. Jestliže místo toho zvolil dlouhodobě pasivní přístup, kterým se s odvoláním na vlastní léčbu snažil prodlužovat probíhající trestní stíhání, nelze ani z tohoto důvodu jeho námitce přiznat opodstatněnost.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 23. 11. 2016
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu