ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.231.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 231/2016 -47
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 2. 2016 o dovolání, které podal obviněný R. H., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 3 T 5/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 3 T 5/2009 , byl obviněný R. H., t. č. neznámého pobytu a stíhaný jako uprchlý podle §302 a násl. trestního řádu, uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku. Za to byl podle §209 odst. 5 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 trestního zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným J. H., bytem H., P. – H., částku 1.000.000 Kč, J. B., bytem V., P., jako dědičce po zesnulém K. B., který zesnul, částku 50.000 Kč, K. V., posledně bytem Š., částku 2.800.000 Kč a J. B., bytem U. K. n., P., částku 1.680.000 Kč.
Citované rozhodnutí nalézacího soudu napadl obviněný dovoláním. V něm podrobně popsal předchozí průběh trestního stíhání, kdy byl stíhán jako uprchlý. Po zatčení a vydání do České republiky byl předán do vazební věznice, kam mu byl doručen výše uvedený pravomocný rozsudek městského soudu spolu s poučením podle §306a odst. 2 trestního řádu. Od vydání do České republiky dosud je pod silným vlivem změny času a prostředí, po svém dvacetiletém pobytu v A. ztratil schopnost bezprostřední reakce v českém jazyce a byl bez finančních prostředků a bez možnosti kontaktu s bratrem, a proto nechal marně uplynout lhůtu pro podání návrhu na zrušení rozsudku. Obviněný je přesvědčen, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, jelikož po extradici nebylo přihlédnuto k jeho složité osobní situaci, nedostalo se mu přiměřené lhůty k zorientování v novém prostředí a nedostal přiměřené poučení a informace o způsobu, kterým by mohl získat bezplatnou právní pomoc.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 3 T 5/2009, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dále navrhl, aby mu pro další řízení ustanovil obhájkyni JUDr. Zdenku Čížkovou.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že obviněný napadá rozhodnutí soudu prvého stupně, proti němuž není dovolání přípustné.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu odmítl, protože není přípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) nejprve zjišťoval, zda v této věci jsou splněny zákonné podmínky přípustnosti dovolání. Podle §265a odst. 1 trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé je podle §265a odst. 2 trestního řádu rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, usnesení o zastavení trestního stíhání, usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, usnesení o schválení narovnání, nebo rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 trestního řádu pod písmeny a) až g). Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která lze pokládat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří.
Dovolání obviněného směřuje toliko proti pravomocnému rozsudku soudu prvního stupně, a proto nesplňuje zákonné podmínky přípustnosti dovolání. Z tohoto důvodu jej Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu jako nepřípustné odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 17. 2. 2016
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu