ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.53.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 53/2016 -14
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. ledna 2016 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným A. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2015, č. j. 10 To 389/2015-184, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 17 T 86/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 11. 8. 2015, č. j. 17 T 86/2015-168, byl obviněný A. H. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) na skutkovém základě, že „dne 15. 10. 2014 kolem 05:30 hodin, po vedlejší silnici v ulici V., v obci V., okr. P.-z., ve směru jízdy k hlavní silnici v ulici V., řídil automobil tov. zn. Iveco Daily, načež nerespektoval dopravní značku P6, „Stůj, dej přednost v jízdě!“ a po najetí do prostoru křižovatky zastavil přibližně uprostřed křižovatky, čímž vytvořil překážku v jízdní dráze v té době zleva přijíždějícímu osobnímu automobilu tov. zn. Fiat Punto, řízenému L. B., přičemž v důsledku následného vzájemného střetu vozidel utrpěla poškozená B. zhmoždění krční páteře s projevy cerviko-kraniálního syndromu a cerviko-brachiálního dráždění C8 vlevo, čímž byla podstatným způsobem omezena v obvyklém způsobu života po dobu delší než šest měsíců“. Za to byl obviněný podle §147 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 9. 2015, č. j. 10 To 389/2015-184, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 22. 9. 2015 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Shora citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný A. H. následně dovoláním , v němž uplatnil důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že v dané trestní věci byly splněny veškeré zákonné předpoklady pro podmíněné zastavení jeho trestního stíhání podle §307 odst. 1 tr. ř. V této souvislosti zdůraznil, že se k činu doznal, s vyřízením věci výše uvedeným způsobem souhlasil a učinil potřebná opatření k náhradě škody v plné výši. Podmíněné zastavení trestního stíhání bylo namístě i s přihlédnutím k jeho dosavadnímu způsobu života a k okolnostem případu. Dovolatel poukázal na to, že dosud nebyl soudně trestán a v registru řidiče měl zaznamenáno pouze šest trestných bodů za drobné přestupky. Samotná účast na trestním řízení a hrozba trestu pro něho byla dostatečnou motivací k tomu, aby již v budoucnu právní předpisy neporušoval. Spáchání skutku, který je mu kladen za vinu, upřímně litoval. Uložený trest odnětí svobody, byť nespojený s přímým výkonem, tak považuje za nepřiměřeně přísný, zvláště když poškozená přijala jeho omluvu i nabízenou peněžní satisfakci. Dovolatel se domnívá, že uložení trestní sankce může v obdobných případech nenávratně poškodit osobnost obviněného a nepatřičně jej vyloučit ze společnosti. Tím je ovšem popřen samotný cíl trestního řízení.
Proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2015, č. j. 10 To 389/2015-184, a věc „vrátil“ tomuto soudu k dalšímu projednání. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. projevil výslovný souhlas s projednáním jeho dovolání v neveřejném zasedání.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně (zde samosoudkyní) za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 4. 12. 2015. Do zahájení neveřejného zasedání dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání tohoto mimořádného opravného prostředku a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Obviněný A. H. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť je jím napadáno rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav .
Dovolatel nenamítl žádný relevantní rozpor mezi popisem skutku a soudem aplikovanou právní kvalifikací ani to, že odvolací soud skutková zjištění nesprávně posoudil z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Námitku nesprávného hmotně právního posouzení stíhaného skutku jako trestného činu (přečinu) těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku odůvodnil výhradně argumentací o nesprávnosti procesního postupu soudů při projednání posuzovaného případu. Soudům totiž vytýká, že nepřistoupily k alternativnímu řešení věci aplikací tzv. odklonu v trestním řízení, konkrétně použitím institutu podmíněného zastavení trestního stíhání podle §307 odst. 1 tr. ř. Teprve se zřetelem k existenci shora namítaného pochybení spojoval na základě použitého dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nesprávné právní posouzení stíhaného skutku. Takové námitky však pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze .
Nejvyšší soud v této souvislosti v obecné rovině připomíná, že mezi základní práva obviněného patří jeho právo na řádný (spravedlivý) proces, nikoli však právo na to, aby jeho věc byla vyřízena odklonem od takového procesu v těch případech, kdy to zákon považuje za přípustné. Tím je mimo jiné podmíněné zastavení trestního stíhání, jehož se dovolatel domáhal. Nevyužití možnosti tzv. odklonů soudem prvního či druhého stupně zároveň nezakládá žádný z taxativně vymezených důvodů dovolání podle §265b tr. ř. Posouzení, zda byly splněny předpoklady pro podmíněné zastavení trestního stíhání (příp. schválení narovnání podle §309 tr. ř.), je v řízení před soudem prvního či druhého stupně výlučně v kompetenci rozhodujícího soudu a pokud ten takový fakultativní postup nevyužije, není dovolací soud oprávněn v tomto směru jeho negativní závěry jakkoli přehodnocovat (k tomu srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. 11 Tdo 426/2004, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazku 7/2004, pod č. T 706, a dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 5 Tdo 347/2004).
Dovoláním lze napadnout pouze pozitivní rozhodnutí soudu o podmíněném zastavení trestního stíhání za předpokladu, že nebyly dány zákonné podmínky pro vydání takového rozhodnutí (srov. §265b odst. 1 písm. f/ tr. ř.).
Protože dovolání obviněného A. H. nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, Nejvyšší soud rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu bylo třeba souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. ledna 2016
JUDr. Eduard Teschler
předseda senátu