ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.573.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 573/2016 -32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2016 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného P. J. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 9 To 252/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 3 T 68/2015, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 9 To 252/2015, v části, kterou byl podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu zrušen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 3 T 68/2015, ve výroku o vině pod bodem 12. a ve výroku o trestu za zde popsané jednání, a dále v bodu 2., kterým byl obviněný shledán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §258 (správně §358) odst. 1 trestního zákoníku a byl mu za to uložen trest, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Plzni přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 3 T 68/2015 , byl obviněný P. J. uznán vinným ze spáchání ad 1) – 11) pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), c) trestního zákoníku. Za to byl podle §357 odst. 1 trestního zákoníku za použití §45 odst. 1 trestního zákoníku a §43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému M. D. H., Tabák – večerka, se sídlem P., nám. Č. b., částku 111 Kč. Podle §229 odst. 1 trestního řádu byl poškozený M. S., trvale bytem P., Š., odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §45 odst. 1 trestního zákoníku a §43 odst. 2 trestního zákoníku byl zrušen výrok o vině za jednání pod bodem 2) a výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 3 T 65/2015, ze dne 12. 6. 2015, jenž byl obviněnému doručen dne 12. 6. 2015 a jenž nabyl právní moci téhož dne, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, jakož i všechna další rozhodnutí na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Tímtéž rozsudkem byl obviněný dále ad 12) uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), odst. 2 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku na skutkovém základě, že
„12) dne 12. 6. 2015, v době kolem 18.40 hodin v P., U. P., v hobby marketu Hornbach, odcizil ke škodě majitele hobby marketu společnosti Hornbach Baumarkt CS spol. s r.o. se sídlem v Praze, Chlumecká 2398, retro dózu v prodejní ceně 149 Kč, zapalovač zn. Nostalgie v prodejní ceně 129 Kč a obraz o rozměru 20x25 cm v prodejní ceně 369 Kč, vše tedy v celkové prodejní ceně 647 Kč, když nejprve na prodejní ploše dózu a zapalovač ukryl do vlastní tašky, obraz nesl v ruce, takto bez zaplacení popsaného zboží prošel pokladní zónou prodejny, přičemž následně byl v prostoru východu z prodejny na přilehlé parkoviště zadržen ostrahou prodejny – poškozeným M. F., kdy za přítomnosti blíže nezjištěného počtu osob – zákazníků prodejny, se pokusil z místa uniknout, a to nejprve odstrčením poškozeného F., přičemž tento podezřelého uchopil za oděv a následně oba spadli na zem, kde se podezřelý neustále pokoušel vymanit ze sevření poškozeného, přičemž tohoto nejméně jedenkrát přesně nezjištěným způsobem kopl do hrudi, v důsledku popsaného jednání poškozený F. utrpěl zhmoždění hrudníku a loketního kloubu levé horní končetiny, dále drobné oděrky loketního kloubu levé horní končetiny, vše bez omezení v obvyklém způsobu života,
a takto jednal přesto, že trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 6. 2015, sp. zn. 3 T 65/2015, který týž den nabyl právní moci, byl uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku“.
Za to byl podle §205 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 9 To 252/2015 , jímž podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu, který byl uložen za jednání pod body 1) – 11) a dále ve výroku o vině pod bodem 12) napadeného rozsudku a ve výroku o trestu za toto jednání a podle §259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že
1. za jednání pod body 1) – 11) napadeného rozsudku obviněného odsoudil podle §357 odst. 1 trestního zákoníku za použití §45 odst. 1 trestního zákoníku a §43 odst. 2 trestního zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu za použití §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1, 2 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle §48 odst. 4 písm. d), h) trestního zákoníku uložil obviněnému přiměřená omezení, a to podrobit se vhodným programům psychologického poradenství a zdržet se požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek. Podle §228 odst. 1 obviněnému uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému M. D. H., Tabák – večerka, se sídlem P., nám. Č. b., částku 111 Kč. Podle §229 odst. 1 trestního řádu odkázal poškozeného M. S., trvale bytem P., Š., s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §45 odst. 1 trestního zákoníku a §43 odst. 2 trestního zákoníku zrušil výrok o vině za jednání pod bodem 2) a výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 3 T 65/2015 ze dne 12. 6. 2015, jenž byl obviněnému doručen dne 12. 6. 2015 a jenž nabyl právní moci téhož dne, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, jakož i všechna další rozhodnutí na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
2. na upraveném skutkovém základě spočívajícím v tom, že
„dne 12. 6. 2015, v době kolem 18.40 hodin v P., U. P., v hobby marketu Hornbach, odcizil ke škodě majitele hobby marketu společnosti Hornbach Baumarkt CS spol. s r.o. se sídlem v Praze, Chlumecká 2398, retro dózu v prodejní ceně 149 Kč, zapalovač zn. Nostalgie v prodejní ceně 129 Kč a obraz o rozměru 20x25 cm v prodejní ceně 369 Kč, vše tedy v celkové prodejní ceně 647 Kč, když nejprve na prodejní ploše dózu a zapalovač ukryl do vlastní tašky, obraz nesl v ruce, takto bez zaplacení popsaného zboží prošel pokladní zónou prodejny, přičemž následně byl v prostoru východu z prodejny na přilehlé parkoviště zadržen ostrahou prodejny – poškozeným M. F., kdy za přítomnosti blíže nezjištěného počtu osob – zákazníků prodejny, se pokusil z místa uniknout, a to nejprve odstrčením poškozeného F., přičemž tento podezřelého uchopil za oděv a následně oba spadli na zem, kde se podezřelý neustále pokoušel vymanit ze sevření poškozeného, přičemž tohoto nejméně jedenkrát přesně nezjištěným způsobem kopl do hrudi, v důsledku popsaného jednání poškozený F. utrpěl zhmoždění hrudníku a loketního kloubu levé horní končetiny, dále drobné oděrky loketního kloubu levé horní končetiny, vše bez omezení v obvyklém způsobu života“ ,
uznal obviněného vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §258 odst. 1 trestního zákoníku. Za to jej podle §358 odst. 1 trestního zákoníku za použití §62 odst. 1 trestního zákoníku a §63 odst. 1 trestního zákoníku odsoudil k trestu obecně prospěšných prací ve výměře sto hodin.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním podaným v neprospěch obviněného, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. V dovolání uvedl, že podle trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 6. 2015, sp. zn. 3 T 65/2015, byl obviněný pod bodem 2. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a byl mu za to uložen trest. Protokol o vazebním zasedání v předmětné věci dokládá, že bezprostředně po převzetí výše zmiňovaného trestního příkazu po poučení o opravném prostředku se jak státní zástupce, tak i obviněný práva podání odporu proti němu za sebe i za osoby k tomu ze zákona oprávněné výslovně vzdali. Právní moc trestního příkazu tudíž nastala již dne 12. 6. 2015 okamžikem vzdání se podání odporu. Poté byl obviněný v 9.20 hodin ze zadržení propuštěn a týž den v 18.40 hodin se dopustil dalšího protiprávního jednání, popsaného v bodu 12. výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, resp. bodu 2. výroku o vině napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Za naznačené situace měl být podle dovolatele předmětný skutek pod bodem 2. výroku odvolacího soudu posouzen podle §205 odst. 1 písm. c), odst. 2 trestního zákoníku, když se obviněný předmětného útoku dopustil až po svém pravomocném odsouzení pro tentýž trestný čin, byť k němu došlo ve stejný den jen několik hodin poté. Tím byla podmínka zpětnosti naplněna. Odvolací soud se dopustil nesprávné aplikace hmotného práva, pokud dovodil, že s odkazem na §139 trestního zákoníku mohla být podmínka zpětnosti naplněna až den následující po nabytí právní moci trestního příkazu. Dovolatel k tomu v podrobnostech odkázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1501/2014.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 trestního řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 9 To 252/2015, v části, kterou byl podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu zrušen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 3 T 68/2015, ve výroku o vině pod bodem 12. a ve výroku o trestu za zde popsané jednání, a dále v bodu 2., kterým byl obviněný shledán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §258 (správně §358) odst. 1 trestního zákoníku a byl mu za to uložen trest, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný ve svém vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce uvedl, že odvolací soud aplikoval veškeré právní normy na daný případ zcela přiléhavě. Lze souhlasit s jeho právním názorem, že bylo nutné zohlednit znění §139 trestního zákoníku, podle kterého nelze započítávat den, kdy nastala rozhodná událost. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na nějž dovolatel odkázal, podle obviněného dopadá na věc zcela skutkově i právně odlišnou. Trestní zákoník nepočítá lhůty a doby na hodiny, a proto negativní důsledky rozhodnutí ve smyslu možnosti dopustit se speciální recidivy podle §205 odst. 2 trestního zákoníku nemohly nastat v 9:20 hodin daného dne, ale nejdříve ve 24:00 hodin daného dne. Obviněný je dále toho názoru, že dovolání jeho postavení zásadně nemůže ovlivnit a otázka, která má být z jeho podnětu řešena, není zásadního právního významu. Proto jsou splněny podmínky pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. f) trestního řádu.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud, pokud dovolání nebude odmítnuto, jej ve smyslu §265j trestního řádu zamítl jako nedůvodné.
Nejvyšší státní zástupce je podle §265d odst. 1 písm. a) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupce dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Konkrétní dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce, jak byla výše rekapitulována, dává učinit závěr, že i uplatnění tohoto důvodů dovolání bylo odůvodněno relevantně.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Přečinu krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán . Odsouzením za takový čin se rozumí odsouzení za trestný čin krádeže podle §205 trestního zákoníku nebo obdobný trestný čin, pokud odsuzující rozsudek nabyl právní moci. Není třeba, aby došlo k výkonu trestu, byť i jen zčásti. Ohledně odsouzení, které zakládá zpětnost, se nesmí v době rozhodování, a to i případně před odvolacím soudem, na pachatele hledět, jako by odsouzen nebyl.
Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 6. 2015, sp. zn. 3 T 65/2015, byl obviněný pod bodem 2) uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a byl mu za to uložen trest. Z protokolu o vazebním zasedání sepsaném u Okresního soudu Plzeň-město dne 12. 6. 2015 pod sp. zn. 3 T 65/2015 dále zjistil, že poté, kdy byl obviněnému i státnímu zástupci krátkou cestou předán citovaný trestní příkaz, se osoby oprávněné k podání odporu tohoto práva výslovně vzdaly. Obviněný tak učinil i ve vztahu k osobám, které jsou oprávněny podat v jeho prospěch opravný prostředek. Právní moc a vykonatelnost trestního příkazu proto nastala tímto okamžikem, tj. dnem 12. 6. 2015 [§139 odst. 1 písm. b) bod bb) trestního řádu ve spojení s §314g odst. 1, 2 trestního řádu].
Argumentace odvolacího soudu v podobě odkazu na výkladové ustanovení §139 trestního zákoníku je nepřiléhavá. Interpretační pravidlo obsažené v uvedeném ustanovení zákona řeší jeden z typů časových určení, který se vyskytuje v trestním zákoně (trestním zákoníku, zákoně o soudnictví ve věcech mládeže i zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim). Podle §139 trestního zákoníku kde tento zákon spojuje s uplynutím určité doby nějaký účinek, nezapočítává se do ní den, kdy nastala událost určující její začátek.
S uplynutím doby je spojován v trestním zákoně nějaký účinek zejména v těchto případech (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1423-1424.):
a) u zkušební doby při podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, podmíněném odsouzení, podmíněném odsouzení s dohledem, podmíněném propuštění a podmíněném upuštění od zbytku trestu (§48 odst. 2, §82 odst. 1, §85 odst. 1, §89 odst. 1§90 odst. 2 trestního zákoníku),
b) u presumpce o splnění podmínek ve zkušební době (§48 odst. 7, §83 odst. 3, §86 odst. 2, §91 odst. 3 trestního zákoníku),
c) u doby potřebné pro promlčení trestnosti, výkonu trestu a zahlazení odsouzení (§34 odst. 1, §94 odst. 1, 2 a §105 odst. 1 trestního zákoníku; dále srov. §12, 24 a 27 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim),
d) u nové promlčecí doby běžící v případě jejího přerušení (§34 odst. 4, 5 a §94 odst. 4, 5 trestního zákoníku).
V těchto jen demonstrativně uvedených případech se neuplatní pravidla o počítání času uplatňovaná v trestním řízení, kde platí zásady uvedené v ustanovení §60 trestního řádu o počítání lhůt. Ustanovení §60 trestního řádu nelze použít ani při počítání doby, v které byl obviněný povinen vykonat uložený trest zákazu činnosti, ani při stanovení počátku zkušební doby podmíněného odsouzení, jelikož trvání trestu, resp. jeho konkrétní výměra, a ani stanovení počátku zkušební doby podmíněného odsouzení není lhůtou (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1310/2011).
V souvislostech naznačených odvolacím soudem v napadeném rozsudku se však neuplatní a ani nemůže uplatnit ustanovení §139 trestního zákoníku, jelikož nejde o situaci, jež by se mohla charakterizovat tak, že (trestní) zákon spojuje s uplynutím určité doby nějaký účinek. Stanovení počátku zkušební doby podmíněného odsouzení a ani počátek doby výkonu trestu zákazu činnosti není samo o sobě v trestním zákoně spojováno s žádným účinkem, a proto na ně logicky zmíněné ustanovení nedopadá (v podrobnostech srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 44/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jestliže tedy byl obviněný trestním příkazem, který nabyl právní moci dne 12. 6. 2015, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a následně se ještě téhož dne dopustil jednání popsaného ve skutkové větě pod bodem 12), bylo namístě jeho čin právně posoudit jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), odst. 2 trestního zákoníku (v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku).
Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, zrušil podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 9 To 252/2015, v části, kterou byl podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu zrušen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 3 T 68/2015, ve výroku o vině pod bodem 12. a ve výroku o trestu za zde popsané jednání, a dále v bodu 2., kterým byl obviněný shledán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §258 odst. 1 trestního zákoníku a byl mu za to uložen trest, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 trestního řádu Krajskému soudu v Plzni přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Plzni bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 trestního řádu).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 18. 5. 2016
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu