Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.06.2016, sp. zn. 3 Tdo 762/2016 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.762.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.762.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 762/2016 -31 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2016 o dovolání podaném P. N. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. 20 T 25/2015, takto: Podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. 20 T 25/2015, byl obviněný P. N. uznán vinným jednak pokračujícím zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), jednak pokračujícím přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému bylo rovněž uloženo ochranné sexuologické léčení v ústavní formě. Výrokem podle §228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy. V předmětné věci podal P. N. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 10 To 112/2015, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Nejvyšší soud nejprve ověřil, zda dovolání obviněného splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem pro podání tohoto mimořádného opravného prostředku, zda je vůbec v posuzované věci dovolání přípustné a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., přičemž dospěl k následujícím závěrům: Dovolání obviněného, jako osoby oprávněné, bylo podáno prostřednictvím obhájce JUDr. Pavla Bredy, bylo podáno včas a za dovolací důvod byl označen ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný ve svém dovolání na několika místech výslovně uvádí, a to nejen v petitu dovolání, že jej podává proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. 20 T 25/2015. Na jiném místě poté napadá „celou výrokovou část rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích“, nesouhlasí s právní kvalifikací jeho jednání „v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích“, v odůvodnění dovolání namítá nesprávnosti výhradně ke zjištěním uvedeným v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích a rovněž závěrem navrhuje „aby Nejvyšší soud v Brně napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil a věc vrátil ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí“. Nejvyšší soud předně podotýká, že podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že dovolání lze podat jen proti rozhodnutí soudu druhého stupně. Dovolání patří mezi mimořádné opravné prostředky, tedy takové, které směřují proti pravomocným rozhodnutím. Lze tedy napadnout jen to rozhodnutí, jímž byla právní moc konstituována. Pokud trestní stíhání proběhlo tak, že právní moc rozsudku soudu prvního stupně byla nastolena rozhodnutím soudu druhého stupně, musí být mimořádným opravným prostředkem napadeno rozhodnutí soudu druhého stupně, byť cílem dovolání může být rovněž zrušení rozsudku soudu prvního stupně. Na podkladě dovolání musí totiž Nejvyšší soud přezkoumat rozhodnutí soudu druhého stupně, přičemž rozsudek soudu prvního stupně přezkoumává v rámci přezkumu řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně. Pokud je dovolání důvodné, Nejvyšší soud zruší napadené rozhodnutí soudu druhého stupně, a pokud je namístě zrušit i rozsudek soudu prvního stupně, zruší jej Nejvyšší soud jako vadnou část řízení předcházejícího napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně. Výše uvedené zásady týkající se způsobu přezkumu rozhodnutí nižších soudů Nejvyšším soudem na podkladě dovolání a způsobu rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání vyplývají z ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. a §265k odst. 1 tr. ř. Rovněž lze podotknout, že pokud by se mělo dovolání podávat proti rozhodnutí soudu prvního stupně, byla by evidentně nefunkční ta část ustanovení §265e odst. 1 tr. ř., v níž je zakotvena dvouměsíční lhůta k dovolání počítaná od doručení rozhodnutí. Tato nefunkčnost by jasně byla dána tím, že po rozhodnutí soudu prvního stupně musí následovat odvolací řízení a rozhodnutí soudu druhého stupně. Obviněný přitom (jak obsahově svými námitkami uplatněnými v dovolání, tak i výslovně v úvodu dovolání a v závěrečném návrhu svého podání) napadá odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, který však dovoláním napadnout nelze, neboť, jak již bylo zmíněno, ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. jako jednu ze zákonných obligatorních podmínek pro podání dovolání výslovně stanoví, že musí jít o rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 10 To 112/2015, obviněný dovolání nepodal. Přitom právě toto usnesení je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., proti němuž lze podat dovolání (jak bylo ostatně řádně uvedeno v poučení o opravných prostředcích závěrem citovaného usnesení). Pokud tedy obviněný s ohledem na požadavky vyplývající z ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. podal dovolání výslovně pouze proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoli trestní stíhání bylo pravomocně skončeno rozhodnutím soudu druhého stupně, pak podal dovolání proti rozhodnutí, proti kterému jej zákon nepřipouští. S poukazem na uvedené skutečnosti Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání P. N. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné, aniž by z jeho podnětu napadený rozsudek přezkoumal z hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 22. 6. 2016 JUDr. Vladimír Jurka předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:06/22/2016
Spisová značka:3 Tdo 762/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.762.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
§185 odst. 1, 2 písm. a), 3 písm. a), c) tr. zákoníku
§201 odst. 1 písm. a), 3 písm. b) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Zveřejněno na webu:08/29/2016
Podána ústavní stížnost sp. zn. I.ÚS 2601/16
Staženo pro jurilogie.cz:2022-11-26