ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.771.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 771/2016 -27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2016 o dovolání, které podal obviněný Ch. T. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 7 To 34/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 88/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného Ch. T. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 3 T 88/2015 , byl obviněný Ch. T. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle učiněných skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že
1 . „ v období od prosince 2014 do června 2015 včetně v P. ani nikde jinde vědomě neposkytoval výživné na svou zletilou dceru M. T., která se studiem připravuje na své budoucí povolání, a to ve výši 2.000 Kč měsíčně, splatných do každého 15. dne v měsíci předem k rukám oprávněné, ačkoliv mu tato povinnost vyplývá přímo z občanského zákoníku a navíc mu byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 9. 2008, sp. zn. P 52/98, který nabyl právní moci dnem 21. 10. 2008 a na výživném po odečtení částky 4.000 Kč, kterou uhradil v červnu 2015, celkem k rukám zletilé M. T. dluží částku 10.000 Kč,
2. v období od listopadu 2014 do července 2015 včetně, v P. ani nikde jinde vědomě neposkytoval výživné na nezl. syna „X“ *) , ve výši 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem na účet Dětského domova se školou, se sídlem P., J. M., ačkoliv mu tato povinnost vyplývá přímo z občanského zákoníku a navíc mu byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. P 52/98, který nabyl právní moci dnem 16. 10. 2014, a na výživném po odečtení částky 500 Kč, kterou uhradil na výživné v měsíci červenci 2015 celkem dluží Dětskému domovu se školou, se sídlem P., J. M., částku 4.000 Kč “ .
Za to byl odsouzen podle §196 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 3 T 88/2015 podal obvinění odvolání.
O odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 7 To 34/2016, a to tak, že podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako opožděně podané.
II.
Proti citovanému rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 7 To 34/2016, podal obviněný dovolání (č. l. 129–130, 138–139).
Obviněný namítá, že podané odvolání podal v zákonné lhůtě, jelikož rozsudek soudu prvního stupně ze dne 14. 12. 2015 převzal jen jednou, a to dne 29. 12. 2015, nikoli již dne 22. 12. 2015, tak jak tvrdí odvolací soud. Podpis na doručence ze dne 22. 12. 2015 není prokazatelně jeho podpisem. Nadto soud doručoval rozsudek na adresu, na které se nezdržuje. Má za to, že pokud prokazatelně převzal rozsudek soudu prvního stupně až dne 29. 12. 2015 a odvolání proti tomuto rozsudku podal dne 6. 1. 2016, byla lhůta k podání odvolání zachována. V této souvislosti obviněný v rámci svého sdělení ze dne 21. 4. 2016, ve kterém vyjádřil nesouhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, navrhl, aby Nejvyšší soud porovnal podpisy na předmětné doručence s jeho zaručenými podpisy na jiných dokladech založených ve spise. Obviněný je přesvědčen, že odvolací soud zatížil své rozhodnutí zásadní vadou, když jeho odvolání neprojednal a zamítl jako opožděné, kdy vycházel z toho, že rozsudek soudu prvního stupně mu byl prokazatelně doručen již 22. 12. 2015 a lhůta k podání odvolání uplynula dne 30. 12. 2015.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 7 To 34/2016, stejně jako rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 3 T 88/2015, a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství , které jej obdrželo dne 12. 5. 2016 (č. l. 146). Dne 24. 5. 2016 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství, sp. zn. 1 NZO 498/2016, v němž uvedlo, že se k podanému dovolání obviněného Ch. T. nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedlo, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 7 To 34/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Obviněný v rámci svého dovolání výslovně neodkázal na některý z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přestože výslovně neuvedl, o který z dovolacích důvodů své dovolání opírá, z obsahu dovolání lze, nutno podotknout, že s velkou dávkou benevolence, dovodit, že má na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. s tím, že v projednávané věci nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí jeho odvolání pro opožděnost podle §253 odst. 1 tr. ř., neboť odvolací soud vycházel zcela nesprávně z údajů na doručence ze dne 22. 12. 2015, kteréžto však obviněný označil za nepravdivé (konkrétně jeho podpis), a zatížil tím svoje rozhodnutí zásadní vadou.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. má své místo pouze tehdy, pokud došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. Nesplnění procesních podmínek stanovených zákonem pro zamítnutí či odmítnutí řádných opravných prostředků lze shledávat např. i v tom, že soud druhého stupně zamítl odvolání nebo stížnost pro jejich opožděné podání, ačkoli oprávněná osoba podala tento opravný prostředek včas nebo sice po lhůtě, ale učinila tak jen v důsledku nesprávného poučení (§253 odst. 2 tr. zákoníku), resp. v důsledku nedůvodného nevyhovění oprávněné žádosti o navrácení lhůty (NS 23/2003-T 521), nebo soud odmítl odvolání pro nedostatek jeho obsahových náležitostí, přestože oprávněná osoba nebyla náležitě poučena, nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, anebo soud nevyčkal na odstranění vad odvolání ve stanovené lhůtě (§253 odst. 4, srov. R 47/2003, NS 19/2003-T 453, NS 20/2003-T 481 a NS 25/2004-T 611).
V projednávané věci Městský soud v Praze odvolání obviněného zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. s tím, že odvolání obviněného bylo podáno opožděně. Městský soud vycházel ze skutečnosti, že opis rozsudku soudu prvního stupně ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 3 T 88/2015, obviněný převzal dne 22. 12. 2015 (doručenka na č. l. 112), což obviněný stvrdil svým podpisem. Následně byl obviněnému rozsudek doručen ještě jednou, a to dne 29. 12. 2015 (doručenka na č. l. 112 bez uvedení adresy). Lhůta pro podání odvolání se počítá od prvého doručení napadeného rozsudku, v projednávané věci tedy od 22. 12. 2015. Osmidenní lhůta k podání odvolání tedy uplynula dnem 30. 12. 2015. Bylo-li odvolání podáno obviněným osobně u soudu až dne 6. 1. 2016, bylo podáno opožděně (str. 2 rozhodnutí odvolacího soudu).
Na tomto místě je třeba podotknout, že Nejvyšší soud provádí dokazování výjimečně, a to pouze v případech, kdy je to nezbytné k tomu, aby mohl o dovolání rozhodnout. V projednávané věci však tato situace nenastala.
V prvé řadě je třeba uvést, že doručovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 3 T 88/2015, splňuje všechny náležitosti, včetně náležitého poučení o opravném prostředku.
Z obsahu spisu se pak podává, že opis předmětného rozsudku byl obviněnému doručen do vlastních rukou dne 22. 12. 2015 obálkou typu II (podle Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 27. 9. 2011, č. j. 145/2011-OD-ST, určenou pro doručování písemností do vlastních rukou adresáta bez možnosti náhradního doručení) na adresu V., V. (doručenka na č. l. 112), kterou obviněný při hlavním líčení dne 23. 11. 2015 uvedl jako adresu, kam si přeje zasílat poštu (č. l. 89). Tento rozsudek převzal osobně od poštovní doručovatelky oproti podpisu. Následně si dne 29. 12. 2015 rozsudek vyzvedl osobně na Obvodním soudě pro Prahu 8 (doručenka na č. l. 112 bez udání adresy). Uvedená skutečnost byla ověřena telefonickým dotazem na trestní kancelář Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 6. 6. 2016. Okolnosti, které vedly obviněného k tomu, aby si osobně rozsudek nalézacího soudu vyzvedl dne 29. 12. 2015 v budově soudu prvního stupně, přestože mu byl prokazatelně doručen již dne 22. 12. 2015 prostřednictvím poštovního doručovatele, jsou bezpředmětné. Stěžejní je zde skutečnost, že z obsahu doručenky založené ve spise je zřejmé, že rozsudek byl obviněnému doručen do vlastních rukou dne 22. 12. 2015, na adresu, kterou uvedl jako adresu kontaktní.
Předmětná doručenka ze dne 22. 12. 2015 vykazuje všechny předepsané náležitosti. Je z ní patrné, že obviněný převzal písemnost dne 22. 12. 2015 v 10:00 hod., je opatřena razítkem pošty a podpisem vydávající osoby, stejně tak jménem obviněného, údajem, že si písemnost převzal osobně a jeho podpisem. Nutno podotknout, že písemnosti doručované obálkou typu II. do vlastních rukou adresáta bez možnosti náhradního doručení nevydá doručující orgán osobě bez předložení dokladu totožnosti. Písemnost rozsudek obsahující tak mohla být obviněnému vydána až poté, co předložil některý z průkazů totožnosti, tedy poté, co byla ověřena jeho totožnost. Obviněný tak nepředkládá žádný relevantní argument, z něhož by se dalo usuzovat, že podpis na doručence není jeho pravým podpisem.
Pokud odvolací soud vycházel z předmětné doručenky a pravdivosti všech údajů v ní obsažených, tedy i podpisu obviněného, nelze tomuto postupu ničeho vytknout, jelikož žádné z uvedených zjištění nesvědčí o opaku.
Nejvyšší soud proto na základě výše uvedených zjištění a poznatků dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu netrpí vytýkanými vadami formálně podřaditelnými pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného Ch. T. odmítl.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 7. 2016
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.