ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.1079.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 1079/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce S. M., proti žalovaným: 1) České republice – Krajskému soudu v Ostravě se sídlem v Ostravě, Havlíčkovo nábřeží 1835/34, a 2) JUDr. J. B. , předsedovi senátu Krajského soudu v Ostravě, o ochranu osobnosti, o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 60/2002, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2010, č.j. 1 Nco 31/2010-105, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. dubna 2011, č.j. 1 Co 62/2011-153, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 10. prosince 2010, č.j. 23 C 60/2002-128, zamítl žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost a rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. dubna 2011, č.j. 1 Co 62/2011-153, k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení.
Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a vyšel tak (s výjimkou ustanovení §243c odst. 3 o.s.ř.) ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. prosince 2012.
Podle ustanovení §241b odst. 2 o.s.ř. není-li splněna podmínka uvedená v §241 o.s.ř., postupuje se obdobně podle §104 odst. 2 o.s.ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Jak již bylo zmíněno, dovolatel není zastoupen advokátem, přičemž ani nedoložil, že by měl právnické vzdělání. V daném případě by pak dovolání ve věci bylo přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a §238a odst. 1 písm. b) téhož zákona.
Soud prvního stupně dovolatele vyzval usnesením ze dne 20. srpna 2012, č.j. 23 C 50/2002-176, aby si zvolil ve lhůtě patnácti dnů pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. března 2014, č.j. 1 Cop 69/2014-186. Do dnešního dne však nebyl dovolatelem požadavek zákonného zastoupení naplněn.
V situaci, kdy i Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání, a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §151 o.s.ř., když v tomto dovolacím řízení nemá žalobce na jejich náhradu nárok, zatímco žalovaným v této souvislosti náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2016
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu