ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.1333.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 1333/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobce L. Č. , zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 28, proti žalované M. H. , zastoupené Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem v Děčíně I, Masarykovo náměstí 20, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 13 C 83/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. října 2015, č. j. 10 Co 117/2015-195, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Litoměřicích (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. listopadu 2014, č. j. 13 C 83/2013-83, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem označených nemovitostí, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. října 2015, č. j. 10 Co 117/2015-195, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně správně zkoumal, zda je dán naléhavý právní zájem žalobce na určovací žalobě podle (tehdy platného) §80 písm. c) o. s. ř., když žalobce tvrdil, že je dán naléhavý právní zájem tím, že uzavřel kupní smlouvu o převodu nemovitostí s původními vlastníky dříve, než žalovaná, a dohodl se s uvedenými spoluvlastníky, že po zpětvzetí návrhu na vklad do katastru nemovitostí ohledně uvedené smlouvy uzavřou novou bezvadnou smlouvu. Podle odvolacího soudu v uvedeném tvrzení nemůže spočívat naléhavý právní zájem na určovací žalobě. Přitom skutečnost, že je dán naléhavý právní zájem v tom, že v katastru nemovitostí je zapsána jako vlastník nemovitostí žalovaná, uplatnil žalobce, který byl (soudem prvního stupně) poučen podle §119a odst. 1 o. s. ř. až v odvolacím řízení. Jedná se o skutečnost uplatněnou v rozporu s §205a o. s. ř. Odvolací soud dále v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí pro žalovanou byl proveden na základě kupní smlouvy uzavřené dne 19. srpna 2009, kupní smlouvu uzavřela žalovaná s původními spoluvlastníky, a žalovaná je (v době rozhodování odvolacího soudu byla) výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta obšírně koncipované dovolání, které však není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné. Je tomu tak již z toho důvodu, že podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) v případě zcizení nemovitosti více subjektům, resp. dvojímu převodu téže nemovitosti, se vlastníkem nemovitosti stane ten, kdo jako první doručil návrh na vklad do katastru nemovitostí katastrálnímu orgánu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 1999, sp. zn. 2 Cdon 848/97, uveřejněný pod č. 17/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na něj navazující judikaturu téhož soudu – viz http://nsoud.cz ). V poměrech aplikovaného zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění, totiž smlouva o převodu nemovitosti (např. kupní smlouva) směřující k převodu vlastnického práva byla považována pouze za právní důvod jeho převodu, avšak sama jeho převod nezpůsobila (nezakládala). Převádělo-li se smlouvou vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí, byl právním způsobem nabytí vlastnického práva vklad (tzv. intabulace) vlastnického práva do katastru nemovitostí; z tohoto důvodu bylo proto v poměrech předchozí právní úpravy nezbytné rozlišovat závazkově právní účinky smlouvy od jejích účinků věcně právních.
Z uvedeného vyplývá, že dovolatelem tvrzený obligační vztah (založený byť dříve uzavřenou kupní smlouvou) nemohl, resp. nemůže konkurovat věcně právnímu vztahu, jenž byl založen na základě povolení vkladu vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch žalované podle později uzavřené kupní smlouvy mezi převádějícími původními spoluvlastníky předmětných nemovitostí a nabývající žalovanou.
V daném případě dovolatel v řízení před soudem prvního stupně odvozoval svůj naléhavý právní zájem na podané určovací žalobě od tvrzení, že s původními spoluvlastníky předmětných nemovitostí uzavřel dříve kupní smlouvu, než tak později učinila žalovaná, přičemž následně v odvolacím řízení tvrdil (což odvolací soud považoval jako nepřípustnou novotu), že je dán naléhavý právní zájem (nyní podle) §80 o. s. ř. tím, že v katastru nemovitostí je zapsána jako vlastnice těchto nemovitostí žalovaná. K tomu nutno uvést, že ani kdyby odvolací soud při rozhodování o odvolání vycházel z tvrzené odvolací konstrukce, od níž dovolatel odvozoval své vlastnické právo, nemohlo by dojít k tomu, že tvrzený obligační nárok by byl s to překlenout vkladem již založený věcně právní vztah žalované k předmětným nemovitostem požívající vlastnickou ochranu.
Jelikož z tohoto (hmotněprávního a judikaturou bohatě rozvedeného) fundamentu odvolací soud (implicite) rovněž vycházel (byť uvedený právní závěr jako primární pro rozhodnutí nerozvedl s vazbou na relevantní judikaturu, což ovšem samo o sobě nezakládá věcnou nesprávnost jeho rozhodnutí), je zřejmé, že podané dovolání je ve smyslu §237 o. s. ř. nepřípustné, neboť v řešení uvedené právní otázky, jež se stala základem pro rozsouzení této věci (tj. posuzováno z hlediska konečného výsledku), se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Z vyloženého důvodu proto Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl (§243c odst. 1, věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2016
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu