ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.1859.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 1859/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobců a) B. H. , b) M. K. , c) B. Th. O. G. , d) Z. K. , e) E. V. , f) PhDr. Z. V. , g) I. S. , h) M. F. , proti žalované České republice – Česká národní banka , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 28, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 37/2012 [věc žalobce h) pod sp. zn. 18 C 13/2014], o dovolání žalobce h) M. F. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2015, č. j. 35 Co 391/2015-80, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Předmětem řízení byla náhrada škody za nesprávný úřední postup ze strany Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami, jehož je Česká národní banka nástupkyní. Škoda měla žalobcům vzniknout v souvislosti se selháním státního dozoru nad sektorem družstevních záložen s tím, že tento dozor byl ze strany státu podceněn, reálně začal fungovat se zpožděním a úřad vykonávající dohled měl navíc i porušit zákon týkající se družstevní záložny a uvalení nucené správy na I. Družstevní záložnu Ostrava. Dovolatel měl utrpět škodu ve výši 1 035 850 Kč.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. 11. 2015, č. j. 35 Co 391/2015-80, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který žaloby všech žalobců zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu byl zmocněnci žalobce h) doručen dne 16. 12. 2015.
Žalobce h) podal dne 3. 2. 2016 k poštovní přepravě podání označené jako „odvolání“ proti „zamítnutí žaloby proti České republice – Česká národní banka.“ Ani na výzvu soudu žalobce h) toto podání blíže neupřesnil, nicméně z jeho obsahu a časové souvislosti vyplývá, že se jedná o dovolání proti rozsudku odvolacího soudu (§41 odst. 2 o. s. ř.).
Usnesením ze dne 16. 2. 2016, č. j. 18 C 13/2014-30, doručeným žalobci dne 29. 2. 2016, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení doplnil své podání o náležitosti uvedené v ustanovení §42 odst. 2 ve spojení s ustanovením §79 odst. 1 občanského soudního řádu, současně poučil žalobce, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem a dovolání samo musí být sepsáno advokátem.
Žalobce ve stanovené lhůtě a ani následně na tuto výzvu nereagoval.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen.
Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek lze odstranit (§104 odst. 2 o. s. ř), bez jejíhož splnění však v dovolacím řízení nelze pokračovat, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes výzvu soudu prvního stupně nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §104 odst. 2 a §241b odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2016
Mgr. Vít Bičák
pověřený člen senátu