ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.2364.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 2364/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce Ing. Z. P. , zastoupeného JUDr. Stanislavem Červencem, advokátem se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská 1301/26, proti žalovanému P. S. , zastoupeného Mgr. Tomášem Krejsou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 58/32, o ochranu osobnosti, ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 14/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2015, č.j. 3 Co 132/2014-174, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. června 2014, č.j. 36 C 14/2013-104, výrokem I. uložil žalovanému zaslat žalobci omluvný dopis a výrokem II. zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 19.000,- Kč.
Vrchní soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. prosince 2015, č.j. 3 Co 132/2014-174, výrokem I. rozsudek soud prvního stupně ve výroku I. podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a částečně změnil, ve výroku II. změnil tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a výrokem II. žalobci přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení 5.600,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti části výroku I. pokud jí bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, podal žalobce dne 5. dubna 2016 dovolání. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a aby o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl odvolací soud v novém rozhodnutí.
K dovolání žalobce se vyjádřil žalovaný, který podrobně vyvrací dovolací argumenty žalobce a plně se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl jako nepřípustné, popř. je zamítl z důvodu správnosti rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, přičemž byly splněny předpoklady ustanovení §241 o.s.ř., a stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř. Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §237 o.s.ř. je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013). I pro akcesorické výroky ovšem platí omezení přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. c) o.s.ř., podle něhož dovolání podle §237 není přípustné také proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, je určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli podle dovolání soudy odepřely (srovnej opět usnesení Nejvyššího, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2014, ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2578/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2016, sp. zn. 33 Cdo 1571/2016, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sp. zn. 25 Cdo 1237/2016).
V posuzovaném případě není dovolání vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o.s.ř. objektivně přípustné, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění v částce 19.000,- Kč, tedy nepřevyšujícím 50.000,- Kč.
Dovolání, jehož přípustnost je vyloučena, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §243b, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., když na jejich náhradu nemá nárok neúspěšný dovolatel, avšak ani žalovaný, který ve vyjádření k objektivně nepřípustnému dovolání neúčelně polemizuje s důvody zde dovolatelem uplatňovanými. V usnesení ze dne 26. února 2014, sp. zn. 30 Cdo 2414/2013, Nejvyšší soud vyložil, že za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§142 odst. 1 o.s.ř.) nelze považovat náklady spojené s vyjádřením k dovolání, pokud svým obsahem nevedlo k výsledku dovolacího řízení (odmítnutí dovolání jako nepřípustného).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. listopadu 2016
JUDr. Pavel Pavlík
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu