ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.2437.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 2437/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce J. K. , proti žalované České republice – České národní bance, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 28, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 41 C 228/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2015, č. j. 96 Co 65/2015-77, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně ze dne 16. 7. 2014, č. j. 41 C 228/2008-50, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 102 000 Kč s příslušenstvím. Uvedené částky se žalobce domáhal jako náhrady škody, jež mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem žalované spočívajícím ve vydání povolení vzniku Českého národního investičního majetkového fondu, a. s. a porušení dozoru nad ním.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 22. 12. 2015 včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 14. 3. 2016, č. j. 41 C 228/2008-83, které bylo žalobci řádně doručeno dne 23. 3. 2016, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce však na výzvu soudu prvního stupně nikterak nereagoval.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z podaného dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Soud prvního stupně stanovil žalobci ke zvolení právního zástupce a podání řádného dovolání lhůtu v délce 15 dnů ode dne doručení výzvy. Žalobce však ani poté nedoložil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a v souladu s §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. dovolací řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 8. listopadu 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu