ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.2525.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 2525/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou, JUDr. Pavlem Pavlíkem a Mgr. Vítem Bičákem, v právní věci žalobce T. C. , zastoupeného Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 51/39, proti žalovaným 1) S. B. , zastoupeného Mgr. Radimem Ševčíkem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Tř. T. G. Masaryka 1129, 2) I. B. , zastoupené Mgr. Markétou Žmolíkovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, tř. T. G. Masaryka 1129, a 3) Ing. L. B. , zastoupenému Mgr. Zbyňkem Vašinkou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, tř. T. G. Masaryka 1129, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 15 C 9/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. ledna 2016, č. j. 56 Co 296/2015-342, takto:
Dovolání žalobce se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce (dále též „dovolatel“) proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále již „odvolací soud“), kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. dubna 2015, č. j. 15 C 9/2013-261, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné. Je tomu tak z toho důvodu, že odvolací soud (primárně) přistoupil ke zrušení prvoinstančního rozsudku pro jeho nepřezkoumatelnost, což dovolatel v podaném dovolání nijak nezpochybňuje. Dovolací argumentace, kdy dovolatel přípustnost svého dovolání staví na vymezení jeho předpokladů podle §237 o. s. ř. z pohledu odvolacím soudem jednak nesprávně řešené právní otázky z hmotného práva, kterou dovolatel blíže vymezuje pod bodem a) dovolání, a dále v právní otázce vymezené pod bodem b) dovolání, která podle dovolatele v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, není zde právně relevantní, byť odvolací soud se „v předběžných právních úvahách...se soudem okresním neshodl“ a zjevně jako obiter dictum vyložil v odůvodnění svého rozhodnutí svůj „předběžný“ právní názor na věc. Byl-li totiž pro nepřezkoumatelnost zrušen rozsudek soudu prvního stupně, nebylo zde již žádného procesního prostoru, aby odvolací soud na věc formuloval svůj právní názor; učinil-li tak přesto, učinil tak nesprávně a nadbytečně, aniž by tím v uvedeném rozsahu (oním „předběžným“ právním názorem) mohl zavázat soud prvního stupně.
Jelikož právní otázka nepřezkoumatelnosti, na níž bylo vystavěno rozhodnutí odvolacího soudu, nebyla dovolatelem vůbec zpochybněna (dovolatel z pohledu řešení této právní otázky nevymezil žádnou ze čtyř možných variant přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.), pak je třeba přijmout závěr, že dovolání žalobce není ve smyslu §243c odst. 1 o. s. ř. přípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. listopadu 2016
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu