ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.2587.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 2587/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 800 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 26/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2015, č. j. 35 Co 55/2015-87, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky 800 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 37 C 155/2003 a posléze pod sp. zn. 37 C 29/2010.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 11. 2014, č. j. 17 C 26/2011-64, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že konstatoval porušení práva žalobce na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, jinak jej ve výroku o věci samé potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 340 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. V podaném dovolání žalobce zároveň navrhl, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Návrh žalobce byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. 2. 2016, č. j. 17 C 26/2011-107, zamítnut. K odvolání žalobce bylo vedené usnesení soudu prvního stupně potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 17. 3. 2016, č. j. 35 Co 103/2016-112.
Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 12. 4. 2016, č. j. 17 C 26/2011-114, vyzval žalobce, aby ve stanovené lhůtě nedostatek povinného zastoupení odstranil. Žalobce tak neučinil, ač byl poučen, že dovolací soud v případě nedostatku zastoupení žalobce dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích takového nedostatku. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2, části věty před středníkem, a §104 odst. 2, věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 1. prosince 2016
JUDr. Bohumil Dvořák
pověřený člen senátu