ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.2712.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 2712/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce R. B., zastoupeného Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 36/31, proti žalované Realitní kanceláři STING, s.r.o. , se sídlem v Třinci, 1. máje 540, IČ 25842625, zastoupené Mgr. Michalem Novákem, advokátem se sídlem v Olomouci, Fibichova 1141/2, o ochranu proti diskriminaci, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 20/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. ledna 2016, č.j. 1 Co 124/2015-128, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Ostravě (dále také „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. května 2015, č.j. 23 C 20/2014-91, určil žalované povinnost zaslat žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku omluvný dopis ve znění specifikovaném ve výroku, dále určil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 60.000 Kč, zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit zákonný úrok z prodlení, a závěrem rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel při rozhodování z toho, že se žalobce domáhá ochrany proti diskriminaci na základě etnické příslušnosti. V květnu 2013 se žalobce obrátil na neziskovou organizaci Poradna pro občanství, občanská a lidská práva (dále též jen „poradna“) se žádostí o pomoc při zajištění bydlení. Sociální pracovník poradny nalezl na internetových stránkách žalované nabídku k pronájmu bytu 3+1 a na základě této nabídky se obrátil telefonicky na žalovanou. V prvním rozhovoru zaměstnankyně žalované poukázala nejprve na malou velikost bytu pro pětičlennou rodinu žalobce a po dotazu na barvu pleti uvedla, že nepřijímá, protože nemá ani jednoho majitele, který by Romy chtěl. V rámci druhého rozhovoru zaměstnankyně žalované potvrdila, že pronajímatelka nemá zájem o nájemce této etnické příslušnosti a poukázala na to, že 99 % pronajímatelům vadí, že se jedná o Romy, díky špatným zkušenostem. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že se žalovaná dopustila diskriminačního jednání, a to i přesto, že bylo poukazováno na nevhodnou velikost bytu, a že žalobce zastupoval při jednáních se žalovanou zaměstnanec poradny. Poukázal na to, že ze záznamů telefonických rozhovorů vyplývá, že ke zprostředkování nájmu nedošlo, a to nejen ve vztahu k tomuto bytu, ale i k bytům dalším, právě proto, že žalobce je příslušníkem romského etnika.
Vrchní soud v Olomouci (dále také „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. ledna 2016, č.j. 1 Co 124/2015-128, k odvolání žalobce i žalované rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil ve výši přiznaného zadostiučinění, a to tak, že žalobu, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 40.000 Kč, zamítl, ve výroku II. ve zbylé části rozsudek krajského soudu potvrdil, a závěrem rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně učinil správná skutková i právní zjištění o diskriminačním jednání žalované, pouze co do výše přiznané náhrady nemajetkové újmy v penězích vzal odvolací soud v úvahu, že se žalobce dozvěděl o výše uvedeném vyjádření žalované zprostředkovaně, že žalovaná nijak neodmítala zprostředkování nájmu bytu, pouze konstatovala fakt, že zprostředkování bude obtížnější pro neochotu některých pronajímatelů byt pronajmout osobě romského etnika. Odvolací soud poukázal také na rozhodnutí Nejvyššího i Ústavního soudu, podle nichž k zásahům do osobnostních práv fyzické osoby může dojít nejen jejím zacílením vůči individualizované osobě, ale i zásahy vyjádřenými obecnou formou, a vztahujícími se tak na množinu vymezených fyzických osob. Diskriminační jednání žalované podle názoru odvolacího soudu nespočívalo v tom, že žalovaná nájem bytu nezprostředkovala, ale v tom, že nepostupovala při zprostředkování nájmu rovným způsobem.
Rozsudek odvolacího soudu byl žalované doručen dne 9. února 2016, přičemž právní moci nabyl téhož dne.
Žalovaná podala dne 11. dubna 2016 včasné dovolání proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, jehož přípustnost spatřuje v tom, že otázka, zda je možné se dopustit diskriminace pro etnický původ v přístupu k bydlení vůči osobě, za níž jedná zástupce, aniž by zastupovaná osoba byla v rámci tvrzeného diskriminačního jednání identifikována, nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena. Dovolatelka je toho názoru, že to byl samotný pracovník Poradny pro občanství, občanská a lidská práva, který označil žalobce za příslušníka romského etnika a sám učinil závěr, že důvodem odmítnutí je právě etnická příslušnost zájemce o byt. Podle jejího názoru se nemohla dopustit diskriminačního jednání vůči osobě, kterou ani neznala. Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud výrok v části odstavce II. rozsudku odvolacího soudu, v níž byl potvrzen odstavec I. výroku rozsudku krajského soudu, zrušil, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu jednání.
Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Po té se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj. že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit, a v jakém smyslu), nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena), nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).
V projednávané věci dovolatelka tvrdí, že jí vymezená otázka diskriminace v případě, že dovolatelka osobu, kterou měla diskriminovat, ani neznala, nebyla ještě v praxi dovolacího soudu řešena. S tímto názorem se ale dovolací soud neztotožňuje. Již odvolací soud v napadeném rozsudku citoval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2005, sp. zn. 30 Cdo 1630/2004, podle něhož se „za diskriminaci považuje i jednání zahrnující podněcování, navádění nebo vyvolávání nátlaku směřujícího k diskriminaci. Přitom ponižování lidské důstojnosti zahrnuje i tzv. obtěžování. Je pak nepochybné, že k takovýmto případům zásahů do osobnostních práv fyzické osoby může dojít nejen jejich zacílením vůči individualizované osobě, ale i zásahy, které jsou vyjádřeny obecnou formou a vztahují se tak na množinu vymezených fyzických osob.“ Tak tomu bylo i v projednávané věci, neboť zaměstnankyně žalované mluvila obecně o skupině obyvatel patřící k romské etnické příslušnosti, aniž by musela žalobce znát jménem či s ním hovořit. Jak správně uvedl odvolací soud, s výše uvedeným názorem se dlouhodobě ztotožňuje také Ústavní soud. Další námitky žalované jsou polemikou nikoliv s právním posouzením věci odvolacím soudem (s výkladem a aplikací příslušné právní normy), nýbrž se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, která však dovolacímu přezkumu nepodléhají.
Z uvedeného je tak třeba dovodit, že dovolání žalované ve své podstatě nenaplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o.s.ř. Za popsaného stavu Nejvyšší soud proto toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není odůvodňován s ohledem na ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2016
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu