ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.2841.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 2841/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce P. B., proti žalované JUDr. Kateřině Weber, soudkyni Okresního soudu v Pardubicích, se sídlem v Pardubicích, Na Třísle 118, o ochranu osobnosti a zaplacení 1.500.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 5 C 42/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 31. března 2016, č. j. 23 Co 25/2016-85, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalobce se domáhá žalobou ochrany osobnosti za tvrzený neoprávněný zásah do svých osobnostních práv, který spatřuje v rozhodovací činnosti žalované, jako soudkyně okresního soudu.
Okresní soud v Pardubicích (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 5. ledna 2016, č.j. 5 C 42/2015-66, výrokem I. ustanovil opatrovníkem žalobce pro dovolací řízení JUDr. Bc. Karla Rohra, advokáta se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, a výrokem II. vyzval žalobce, aby prostřednictvím svého opatrovníka podal řádné dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. 9. 2015, č.j. 18 Co 524/2015-47, a to ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení, jinak Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. března 2016, č. j. 23 Co 25/2016-85, změnil výrok I. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. ledna 2016, č.j. 5 C 42/2015-66, tak, že žalobci se opatrovník pro dovolací řízení neustanovuje a výrokem II. odmítl odvolání žalobce proti výroku II. téhož usnesení. Dospěl k závěru, že z potvrzení ošetřujícího lékaře sice vyplývá, že žalobce není schopen osobně se účastnit soudních jednání, ale ničeho se ze zprávy nepodává o tom, že žalobce není schopen účastnit se soudních řízení formou písemných podání (odvolacímu soudu je přitom z mnoha soudních řízení vedených žalobcem známo, že tak žalobce činí). Pro ustanovení opatrovníka pro dovolací řízení, v němž soud přezkoumá v neveřejném jednání bez přítomnosti účastníků rozhodnutí odvolacího soudu o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků, tak nejsou dány předpoklady podle §29 odst. 3 o.s.ř. Sám ustanovený opatrovník požádal o zproštění z funkce opatrovníka, neboť došlo k narušení nezbytné důvěry mezi žalobcem a opatrovníkem.
Žalobce podal dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem, ani nedoložil, že by sám měl právnické vzdělání a požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Nejvyšší soud jej proto ve shodě s ustanovením §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutím k závěrům vyjádřeným v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, vyzval, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Usnesení bylo dovolateli doručeno dne 18. listopadu 2016, avšak výše uvedený nedostatek nebyl do současné doby odstraněn. Žalobce pouze opětovně požádal podáním ze dne 21. 11. 2016 o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle §138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li 1to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady, když dovolatel uplatňuje svou žalobou zřejmě bezúspěšně právo (srov. §138 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) za situace, kdy se domáhá ochrany osobnosti za tvrzený zásah do svých osobnostních práv proti pasivně nelegitimované žalované v souvislosti s její rozhodovací činnosti, jako soudkyně okresního soudu (obdobně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2013, sp. zn. 30 Cdo 690/2013). Za této situace proto odvolací soud opodstatněně vyhodnotil žalobu v dané věci jako zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Závěr soudů obou stupňů je proto nepochybně správný a dovolací soud se s ním ztotožňuje.
V situaci, kdy dovolací soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl dovolacím soudem vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2016
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu