ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.2936.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 2936/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, PhD., LL.M., v právní věci žalobce P. B. , zastoupeného opatrovnicí Mgr. Gabrielou Hájkovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalované JUDr. M. D., soudní exekutorce, se sídlem v Hradci Králové, U Soudu 276, o ochranu osobnosti , vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 15 C 48/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. srpna 2015, č.j. 19 Co 407/2015-122, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Okresní soud v Hradci Králové (dále také „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 23. října 2015, č.j. 15 C 48/2015-115, podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil řízení s odůvodněním, že žalobce, kterému nebylo přiznáno osvobození soudních poplatků, nezaplatil soudní poplatek za dané řízení. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Hradci Králové (dále také „odvolací soud“) usnesením ze dne 16. prosince 2015, č.j. 19 Co 407/2015-122, k odvolání žalobce uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud připomněl, že soud prvního stupně řízení zastavil podle již zmíněného ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, avšak k zastavení řízení by bylo třeba přistoupit i v případě, že by žalobce předpoklady pro osvobození od soudních poplatků splňoval. Řízení je totiž zatíženo vadou – konkrétně překážkou věci pravomocně rozsouzené (řízení by tedy musilo být zastaveno podle §104 odst. 1 věta první o.s.ř.)
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 14. ledna 2016 včasné dovolání, které doplnil jeho soudem ustanovený opatrovník podáním ze dne 24. května 2016. Dovolatel nesouhlasí se závěry soudů a poukazuje na to, že jen ze shodné částky, kterou požaduje po žalované a ze jména žalované nelze dospět k závěru, že se jedná o totožné soudní řízení. Podle jeho názoru je dovolání přípustné, neboť právní otázka, která je obsahem napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, má být dovolacím soudem vyřešena jinak. Dovolatel pokládá rozhodnutí odvolacího soudu za formalistické a navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, přičemž byly splněny předpoklady ustanovení §241 o.s.ř., a stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř. Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §241a odst. 2 o.s.ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Ačkoliv se dovolání v dané věci fakticky dovolává přípustnosti ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. nominálním odkazem na to, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, ve skutečnosti takto tvrzený případ přípustnosti dovolání nezdůvodňuje a nenastoluje ani žádnou z dalších uvedených alternativ, které by charakterizovaly napadené rozhodnutí ve smyslu výše vymezených hledisek, které jsou jedině způsobilé založit přípustnost dovolání proti němu.
Je-li dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, je tím myšleno, že pro danou právní otázku existuje určité řešení přijaté v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, avšak dovolatel se domnívá, že Nejvyšší soud by se měl od této své dosavadní rozhodovací praxe odchýlit a již vyřešenou otázku posoudit odlišně, než jak činil v obdobných věcech dosud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. března 2015, sp. zn. 30 Cdo 4451/2014, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Požadavek žalobce, aby dovolací soud předloženou otázku posoudil jinak než soud odvolací, uvedenému předpokladu přípustnosti dovolání podle §237 o.s.ř. významově neodpovídá. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013), což v případě žalobce není splněno.
Protože dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu náležitosti vyžadované v ustanovení §241a odst. 2 o.s.ř. nenaplňuje, přičemž tuto vadu žalobce včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o.s.ř.), Nejvyšší soud toto dovolání odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není odůvodňován s ohledem na ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2016
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu