ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.2957.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 2957/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Vlacha, v právní věci žalobce J. H. , proti žalovanému Domovu pro seniory Předklášteří, příspěvkové organizaci, se sídlem v Předklášteří, Šikulova 1438, IČO 65751774, zastoupenému Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Šumavská 35, o ochranu osobnosti, o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a o žádosti o ustanovení zástupce, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 24 C 49/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. března 2015, č.j. 1 Co 55/2015-330, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. června 2012, č.j. 14 C 49/2008-196, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalovaný v období od 1. 2. 2005 do 25. 1. 2013 zasáhl do soukromí žalobce způsoby uvedenými ve výroku, dále zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se zásahů do osobnostních práv žalobce zasahováním do jeho soukromí způsoby uvedenými ve výroku a zamítl žalobu, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 150.000,- Kč. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 22. října 2014, č.j. 1 Co 42/2013-302, rozsudek krajského soudu v části zdržovacího výroku potvrdil, v ostatním rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti uvedenému rozsudku podal žalobce dne 9. prosince 2014 dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem, a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a přidělení právního zástupce.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. ledna 2015, č.j. 24 C 49/2008-320, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení z důvodu, že věrohodným způsobem neprokázal své majetkové poměry. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. března 2015, č.j. 1 Co 55/2015-330, toto usnesení potvrdil s odůvodněním, že žádostem žalobce není možno vyhovět především proto, že jeho dovolání je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva (§138 odst. 1 o.s.ř.). Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém zdržovacím výroku za situace, kdy žalobce již v zařízení žalovaného nežil a proto k těmto tvrzeným zásahům do jeho osobnostních práv docházet nemohlo a nemůže.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 19. května 2015 dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem.
Soud prvního stupně poté vyzval žalobce k odstranění nedostatku povinného zastoupení usnesením ze dne 10. června 2015, č.j. 24 C 49/2008-337. Usnesení bylo dovolateli doručeno dne 15. června 2015.
Žalobce podal přípisem ze dne 15. června 2015 žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014.
Podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle §138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li 1to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady, když dovolatel uplatňuje dovoláním proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 22. října 2014, č.j. 1 Co 42/2013-302, zřejmě bezúspěšně právo (srov. §138 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) za situace, kdy se žalobce domáhá ochrany osobnosti uložením povinnosti žalovanému zdržet se zásahů do svých osobnostních práv v době, kdy důvod pro uložení této povinnosti odpadl. Za této situace proto odvolací soud opodstatněně vyhodnotil žalobu v dané věci jako zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Závěr soudů obou stupňů je proto nepochybně správný a dovolací soud se s ním ztotožňuje. Kromě toho pro tento závěr svědčí i to, pokud dovolatel požaduje vrácení věci samé soudu prvního stupně, což však odpovídá výroku II. dovoláním napadenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. října 2014, č.j. 1 Co 42/2013-302.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. ledna 2016
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu