ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.3025.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 3025/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce T. C. T. , zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 74 420 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 230/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2015, č. j. 64 Co 8/2015-82, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 10. 2014, č. j. 31 C 230/2013-43, zamítl žalobu, aby žalované byla stanovena povinnost zaplatit žalobci částku 74 420 Kč s příslušenstvím a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Výrok soudu prvního stupně ve věci samé odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil, přičemž žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Žalobce se u soudu prvního stupně žalobou domáhal po žalované zaplacení 74 420 Kč jako náhradu nákladů právního zastoupení, které mu vznikly v řízení o ústavní stížnosti sp. zn. I. ÚS 3161/2013.
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku ve věci samé napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatel formuluje otázku, zda náklady vynaložené na právní pomoc úspěšného stěžovatele v řízení o ústavní stížnosti jsou škodou ve smyslu §31 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, když Ústavním soudem nebyla v řízení o ústavní stížnosti úspěšnému stěžovateli přiznána náhrada nákladů.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a dovolání odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř.
Otázku, zda lze náklady na právní zastoupení vynaložené v řízení o ústavní stížnosti považovat za škodu ve smyslu §31 odst. 1 a 2 OdpŠk v případě, kdy Ústavní soud shledal ústavní stížností napadené rozhodnutí nezákonným a ústavní stížnosti vyhověl, avšak sám náhradu nákladů těchto řízení úspěšnému stěžovateli nepřiznal, již Nejvyšší soud vyřešil, když ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. Cpjn 31/2014, (dále jen „Stanovisko“) konstatoval, že tyto náklady nejsou škodou ve smyslu §31 odst. 1 a 2 OdpŠk, za níž by podle téhož zákona odpovídal stát.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolatelem položená otázka, není otázkou dosud neřešenou podle §237 o. s. ř. a vzhledem k tomu, že se odvolací soud při jejím řešení neodchýlil od řešení přijatého dovolacím soudem ve Stanovisku, nepodařilo se dovolateli uplatněným dovolacím důvodem založit přípustnost dovolání a Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 6. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu