ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.3128.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 3128/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. R. , zastoupeného Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Hutích 661/9, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o zaplacení částky 500 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 159/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2014, č. j. 30 Co 223/2014-121, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 7. 3. 2014, č. j. 31 C 159/2013-106, kterým byl zamítnut návrh žalobce, aby mu byl ustanoven zástupce pro celé řízení a přiznáno osvobození od soudních poplatků. Usnesení odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 26. 5. 2014.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 30. 5. 2014 dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a současně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně o jeho žádosti rozhodl usnesením ze dne 30. 10. 2014, č. j. 31 C 159/2013-162, tak, že návrh žalobce, aby mu byl ustanoven zástupce pro dovolací řízení a přiznáno osvobození od soudních poplatků, zamítl. Odvolací soud k žalobcem podanému odvolání usnesením ze dne 1. 12. 2014, č. j. 30 Co 477/2014-177, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. K dovolání žalobce Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil usnesením ze dne 26. 4. 2016, č. j. 30 Cdo 4218/2015-200, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1936/16.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 6. 2016, č. j. 31 C 159/2013-203, které bylo žalobci řádně doručeno dne 14. 6. 2016, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta, své zastoupení prokázal plnou mocí a prostřednictvím zmocněného advokáta podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 5 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Podáním učiněným dne 17. 6. 2016 žalobce požádal o zrušení usnesení na č. l. 203 nebo odložení jeho účinnosti až do právní moci rozhodnutí o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, č. j. 30 Cdo 4218/2015-200, případně o prodloužení lhůty stanovené v citovaném usnesení minimálně o 50 dnů s tím, že požádal o určení advokáta Českou advokátní komoru. Jeho žádosti však nebylo vyhověno. Následujícím přípisem doručeným Nejvyššímu soudu dne 29. 6. 2016 advokát soudu sdělil, že byl rozhodnutím České advokátní komory ze dne 23. 6. 2016 určen, aby posoudil právní stav ve věci žalobce a v případě, že shledá důvody k sepisu dovolání, požádá zároveň o prominutí zmeškání lhůty dle §58 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce neprodleně po doručení usnesení na č. l. 203 požádal Českou advokátní komoru o určení zástupce a také o prodloužení lhůty ke zvolení advokáta a doplnění dovolání, o jeho žádosti však nebylo rozhodnuto. Doplněné dovolání žalobce proti napadenému usnesení spojené se žádostí o prominutí zmeškání lhůty pro zvolení právního zástupce a doplnění dovolání bylo, společně s plnou mocí pro dovolací řízení ze dne 29. 6. 2016, Nejvyššímu soudu doručeno dne 11. 7. 2016.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání (nejde-li o výjimku podle §241 odst. 2 o. s. ř.), představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., lhůta k doplnění dovolání se prodlužuje až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky.
Soud prvního stupně stanovil žalobci ke zvolení právního zástupce a podání řádného dovolání lhůtu v délce 5 dnů ode dne doručení výzvy. Vzhledem k tomu, že doplněné dovolání bylo společně s plnou mocí právního zástupce žalobce doručeno Nejvyššímu soudu až po uplynutí určené lhůty, nelze k nim pro jejich opožděnost přihlížet a podmínku §241 odst. 1 věta první o. s. ř. je tak třeba mít za nesplněnou. S ohledem na značné množství žalobcem podávaných dovolání, si žalobce musel být vědom podmínky povinného zastoupení, a proto lze i lhůtu 5 dnů k jejímu splnění, stanovenou soudem prvního stupně, považovat za dostatečnou. K žádosti žalobce o prominutí zmeškání dané lhůty nelze než odkázat na §240 odst. 2 věta první o. s. ř., který prominutí jejího zmeškání zapovídá. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a v souladu s §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. dovolací řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 26. července 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu