ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.3167.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 3167/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně JUDr. J. H. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu ušlého výdělku a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 113/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2015, č. j. 72 Co 48/2015-58, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se proti České republice domáhala zaplacení 23 942 000 Kč jednak jako náhrady ušlého výdělku (v částce 3 942 000 Kč), jednak jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu (v částce 20 000 000 Kč), jež jí měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 7 C 325/90.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 18. září 2014, č. j. 23 C 113/2013-45, zamítl návrh žalobkyně na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení, jímž byla žaloba částečně odmítnuta (výrok I), a žalobkyni zároveň vyzval k odstranění vad tohoto odvolání (výrok II).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) v napadeném usnesení potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v části, jíž byl zamítnut návrh žalobkyně na prominutí zmeškání lhůty, a v části, v níž odvolání směřovalo proti výroku II usnesení soudu prvního stupně, odvolání odmítl.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně v části, v níž směřuje proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání, není podle §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. přípustné. Není přitom rozhodné, zda odvolací soud odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně odmítl podle §218 o. s. ř. pro nedostatek subjektivní nebo objektivní přípustnosti, podle §218a o. s. ř. pro opožděnost nebo podle §211 o. s. ř. a §43 odst. 2 o. s. ř. pro vady odvolání (shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1816).
Dovolání žalobkyně není přípustné ani v části, v níž směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty. Námitky vznesené v tomto směru žalobkyní nespočívají v nesprávnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž se týkají údajných vad řízení (nečinnost obecných soudů při vznesení námitky podjatosti, nezajištění rovnosti postavení účastníků řízení), a nepředstavují tak způsobilý dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud k nim proto nemohl přihlédnout.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 13. ledna 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu