ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.3248.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 3248/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce Ing. V. K. , zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení částky 34 332 071,59 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 73/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2015, č. j. 20 Co 362/2015-655, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně ze dne 14. 7. 2015, č. j. 11 C 73/2005-608, kterým byla zamítnuta žaloba o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem ve výši 34 332 071,59 Kč s příslušenstvím. Rozsudek odvolacího soudu byl žalobci doručen dne 1. 3. 2016.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 9. 5. 2016 do datové schránky soudu prvního stupně dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.
Podle §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Podle §57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle §57 odst. 3 o. s. ř. je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Z obsahu spisu plyne, že žalobci byl napadený rozsudek doručen prostřednictvím datové schránky dne 1. 3. 2016 (srov. potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 680 p. v.). Pokud žalobce v dovolání tvrdí, že rozsudek odvolacího soudu byl jeho právnímu zástupci doručen až dne 7. 3. 2015 (myšleno zřejmě 2016), uvedená skutečnost ze spisu nevyplývá. Dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu bylo odesláno do datové schránky soudu prvního stupně až dne 9. 5. 2016, tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty pro podání dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 26. července 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu