ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.3306.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 3306/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka ve věci žalobce P. S., zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 28, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 324 660 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 107/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2016, č. j. 21 Co 143/2016-320, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 2. 2016, č. j. 10 C 107/2013-292, kterým byla zamítnuta dovolatelova žádost o ustanovení zástupce pro ochranu jeho zájmů v dovolacím řízení (dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2015, č. j. 21 Co 198/2015-219).
Odvolací soud uvedl, že sdílí názor soudu prvního stupně, že nejsou dány předpoklady pro ustanovení zástupce k ochraně zájmů žalobce v dovolacím řízení ve smyslu §30 a 138 o. s. ř. Dále Městský soud v Praze upozornil, že od 1. 9. 2011 došlo k novelizaci příslušných ustanovení o. s. ř. a zpřísnění možnosti přiznat plné osvobození od soudních poplatků tak, že byla vložena podmínka zvlášť závažných důvodů, pro jejíž výklad soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu. Následně soud poukázal na skutečnost, že žalobce žádné zvlášť závažné důvody pro plné osvobození od soudních poplatků nejen netvrdí, ale ani neprokazuje, a shrnul majetkové poměry žalobce tak, že je příjemcem invalidního důchodu, je veden jako uchazeč o zaměstnání, žádnou podporu v nezaměstnanosti či jiné dávky nepobírá, proč nepracuje alespoň na částečný úvazek, žalobce neuvedl. Dále soud zrekapituloval, že je žalobce jednatelem nefunkční obchodní společnosti, je nemajetný, vykazuje dluhy, pro které je vedeno exekuční řízení a náklady svého právního zastoupení hradí opožděným splátkovým kalendářem. V závěru pak shrnul, že všechny shora uvedené okolnosti nevytváří předpoklady zvlášť závažných důvodů pro přiznání plného osvobození od soudních poplatků a není tedy ani důvodu, aby byl žalobce zvýhodněn proti ostatním účastníkům dovolacího řízení, kteří si náklady právního zastoupení musí hradit sami.
Usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jelikož napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Žalobce má za to, že v projednávaném případě je „otázkou zásadního právního významu, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, otázka, zda soud může zamítnout žádost o ustanovení zástupce, resp. osvobození od soudních poplatků, na základě zjištění, že žadatel o ustanovení zástupce, resp. o osvobození od soudních poplatků, je evidován jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti, aniž by soud ověřil, zda tato obchodní společnost skutečně vykonává podnikatelskou činnost a jaký příjem z tohoto podnikání žadatel má.“ Odvolací soud se dle názoru dovolatele odchýlil od rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 7 As 40/2004, kde soud judikoval, že: „Soud nemůže zamítnout žádost o osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. jen na základě zjištění, že stěžovatelka i její manžel jsou evidováni v registru ekonomických subjektů a v registru živnostenského podnikání, aniž by ověřil, zda tuto činnost skutečně vykonávají a jaký příjem z ní mají. Z pouhého zjištění, že stěžovatelka je zapsaná v uvedených registrech, nelze činit žádné závěry o její materiální situaci.“ Dále pak žalobce uvádí tvrzení týkající se jeho působení v obchodní společnosti Amon Re, s. r. o., majetkového a zdravotního stavu a nemožnosti vykonávat podnikatelskou činnost či zaměstnání.
Ze shora uvedených důvodů proto žalobce navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení odvolacímu soudu.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou při současném splnění požadavků §241 odst. 1 o. s. ř., soud však dovolání neshledal přípustné.
Odvolací soud své rozhodnutí vystavěl na komplexním zvážení majetkových poměrů, kde působení žalobce v pozici jednatele a společníka obchodní společnosti bylo pouze jedním z faktorů, které ovlivnily rozhodnutí odvolacího soudu, nikoli však jediným či rozhodujícím. Námitka dovolatele implikující, že odvolací soud založil své rozhodnutí (pro dovolatele negativní) výlučně na (či zejména na) skutečnosti, že je žadatel o osvobození soudních poplatků (resp. o ustanovení zástupce pro odvolací řízení) jediným jednatel a společníkem obchodní společnosti, tedy neodpovídá odůvodnění napadeného rozhodnutí, toto usnesení na rozhodnutí dovolatelem předložené otázky nezávisí, a tudíž nemůže založit přípustnost dovolání.
Pro úplnost dovolací soud doplňuje, že dovolatelem uváděný judikát Nejvyššího správního soudu se týká §36 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, tedy odlišné právní normy než je projednávána, ačkoli s obdobným posláním. Nejvyšší správní soud má své specifické postavení ve struktuře soudů, není však soudem dovolacím, jak předpokládá §237 o. s. ř. V zájmu právní jistoty a předvídatelnosti soudních rozhodnutí není žádoucí, aby se rozhodovací praxe Nejvyššího a Nejvyššího správního soudu lišila při výkladu příbuzných institutů, avšak citovaný judikát není na posouzení dané věci přiléhavý ze shora uvedeného důvodu.
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, se v tomto případě neuplatní, jelikož dovolatel je a v průběhu řízení byl zastoupen advokátem.
Nejvyšší soud tedy dovolání odmítá podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. 11. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu