ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.3567.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 3567/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka ve věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 75.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 326/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2015, č.j. 72 Co 62/2015-88, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. června 2013, č.j. 19 C 326/2011-42, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 75.000,- Kč, výrokem II. konstatoval, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 4/2007, bylo porušeno právo žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. února 2014, č.j. 72 Co 460/2013-73, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé (výrok I.) potvrdil, výrokem II. jej ve výroku II. o konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě změnil tak, že i v tomto rozsahu žalobu zamítl a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem; současně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Usnesením ze dne 25. září 2014, č.j. 19 C 326/2011-83, soud prvního stupně návrh dovolatele na ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení zamítl. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. března 2015, č.j. 72 Co 62/2015-88, uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Soud prvního stupně poté vyzval dovolatele usnesením ze dne 2. června 2015, č. j. 19 C 326/2011-91, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta, a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Usnesení bylo dovolateli doručeno dne 15. června 2015.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 31. března 2015, č.j. 72 Co 62/2015-88, podal žalobce dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem. Požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení a o osvobození od placení soudních poplatků.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014.
Podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle §138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li 1to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o.s.ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady. Dovolacímu soudu, stejně jako soudům nižších stupňů, je z vlastní úřední činnosti známo, že dovolatel vede řadu občanskoprávních soudních sporů, přitom v mnohých z nich žádá o ustanovení zástupce. Majetkové a osobní poměry dovolatele tak byly již opakovaně zjišťovány i hodnoceny. I v souzené věci soud prvního i druhého stupně vycházely z toho, že je jim známo, že dovolatel je vlastníkem několika nemovitostí, které neužívá pro svou bytovou potřebu a že mu byla přiznána rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2014, sp. zn. 51 Co 479/2013, částka 242.000,- Kč s příslušenstvím. Za popsaného stavu je zřejmé, že dovolatel nemůže legitimně očekávat, že při konstatované úrovni jeho poměrů budou náklady související s jeho spory přenášeny na stát.
V situaci, kdy Nejvyšší soud sám dospívá k závěru, že nejsou naplněny zákonné předpoklady ustanovit dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání, přičemž dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač mu nezbytnost být takto zastoupen v dovolacím řízení byla s ohledem na již zmíněnou výzvu (stejně jako na postup soudů v jiných řízeních, jichž se žalobce účastnil, resp. účastní) známa, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. února 2016
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu