ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.359.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 359/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LLM, v právní věci žalobce Ing. P. R. , zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, advokátem Advokátní kanceláře Novotný & Partners, s. r. o., se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo nám. 76, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 403/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2015, č. j. 35 Co 226/2015-37, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 7 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. listopadu 2014, č. j. 29 C 403/2013-15, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 300.000,- Kč s příslušenstvím z titulu tvrzené nemajetkové újmy, která měla žalobci vzniknout na základě průtahů v řízení a nesprávného úředního postupu Ministerstva vnitra v řízeních o žádostech žalobce o poskytnutí náhrady škody podle zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v rozhodném znění (dále též „OdpŠk.“). Dále prvoinstanční soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném řízení dospěl k závěru, že v souzené věci žalovaná neporušila žádnou zákonnou povinnost, když žalobce nevyrozuměla o svém negativním stanovisku k uplatněnému nároku během šesti měsíční zákonné lhůty podle OdpŠk, neboť tato povinnost ji z žádného právního předpisu nevyplývá.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. června 2015, č. j. 35 Co 226/2015-37, rozsudek soudu prvního stupně (jako věcně správné rozhodnutí) podle §219 o. s. ř. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že odpovědnost žalované za nemajetkovou újmu není dána pro absenci nesprávného úředního postupu, kterým není skutečnost, že žalovaná žalobce nevyrozuměla o svém stanovisku přijatém v rámci předběžného projednání nároku, neboť taková její povinnost z žádného právního předpisu nevyplývá.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, v němž obšírně polemizuje se shora uvedeným právním závěrem odvolacího soudu (obou soudů) s tím, že uvedená právní otázka, resp. i dovolatelem dále v dovolání zformulované právní otázky nebyly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) dosud řešeny. Závěrem dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudkem změnil rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, žalobě zcela vyhověl a dovolateli přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.
Žalovaná ve svém písemném vyjádření k podanému dovolání odmítla uplatněnou dovolací argumentaci žalobce, maje za věcně správné napadené rozhodnutí odvolacího soudu, a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně jej zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání žalobce není ve smyslu §237 o. s. ř. – jak bude uvedeno níže - přípustné.
OdpŠk zcela jasně vymezuje podmínky pro přiznání zadostiučinění za škodu či nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím, včetně toho, jakým způsobem je třeba nárok uplatnit. Podle §1 odst. 3 OdpŠk stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu, z čehož jasně vyplývá, že u nároků na odškodnění vzniklé nemajetkové újmy se plně uplatní podmínky oddílu čtvrtého zákona č. 82/1998 Sb. týkající se předběžného uplatnění nároku u příslušného orgánu. Podle §14 odst. 3 OdpŠk je pak předběžné uplatnění nároku u příslušného orgánu podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu. Jelikož předběžné projednání nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy u příslušného orgánu má neformální povahu, nestanoví zákon žádnou lhůtu, v níž je třeba nárok u tohoto orgánu uplatnit a jediným limitujícím faktorem je běh promlčení doby podle §32 a §33 OdpŠk, který se po dobu projednání staví podle §35 OdpŠk. Podle §15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odst. 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odst. 2).
Smyslem předběžného projednání nároku u příslušného ministerstva nebo jiného ústředního orgánu státní správy dle §14 OdpŠk je poskytnout možnost vyřešit spor smírnou cestou a snaha zabránit tak zbytečným soudním sporům. Předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu, nejsou pro něj stanoveny žádné procesní předpisy a nepředpokládá se ani, že by tento orgán vydával nějaké rozhodnutí (srov. Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 2. vydání. Praha, C. H. Beck, 2007, str. 110 a násl., ale také důvodovou zpráva k zák. č. 160/2006 Sb. – arg.: „Smyslem tohoto ustanovení je usnadnit řešení škodných případů mimosoudní cestou.“ ).
Zákon nestanoví lhůtu, v níž je třeba nárok u ústředního orgánu uplatnit, proto je limitujícím faktorem pouze běh promlčecí doby, u nároku na náhradu nemajetkové újmy podle §32 odst. 3 OdpŠk. Zákonný požadavek na předběžné projednání nároku u ústředního orgánu je obligatorní podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu (viz §14 odst. 3 OdpŠk) a z toho důvodu se také podle §35 OdpŠk po dobu nejdéle šesti měsíců staví běh promlčecí doby. Uvedené však neznamená, že poškozený během projednávání nároku žalovanou může přestat sledovat běh promlčecí doby.
Poškozeným nic nebrání v tom, aby žalobu k soudu podali i před tím, než se příslušný úřad k jejich nároku vyjádří, obzvláště pokud jim hrozí promlčení jejich práva, neboť §14 OdpŠk stanoví podmínku uplatnění nároku u příslušného úřadu, nikoliv vydání jeho stanoviska. Soud v takovém případě vyčká vyjádření příslušného orgánu a poté pokračuje v řízení. Pokud by nárok na náhradu nemajetkové újmy nebyl předběžně projednán u příslušného úřadu, jedná se o odstranitelný nedostatek podmínky řízení, který bude soud řešit postupem podle §104 odst. 2 o. s. ř., v žádném případě však nemůže žalobcův návrh jako předčasný zamítnout.
Uplatnění nároku nebrání ani §15 odst. 2 OdpŠk. Ten je totiž třeba vyložit v souvislosti s odstavcem prvým téhož ustanovení, které stanoví povinnost příslušného úřadu uspokojit oprávněný nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy do šesti měsíců od jeho uplatnění v rámci předběžného projednání. Jediným důsledkem nesplnění této povinnosti ze strany státu je povinnost hradit úroky z prodlení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2012, so. zn. 30 Cdo 1728/2011, nebo desátou právní větu Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; všechna zde označená rozhodnutí dovolacího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz ).
Z vyloženého je zřejmé, že uvedená právní otázka, na níž záviselo rozhodnutí dovolacího soudu a jež byla podle dovolatele jako nesprávně vyřešená odvolacím soudem a dosud neměla být řešena dovolacím soudem, byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu již řešena, a to ve prospěch závěru, který učinil v napadeném rozhodnutí odvolací soud.
Lze tedy uzavřít, že shora vymezeným předpokladem přípustnosti dovolání se dovolateli nepodařilo založit přípustnost jeho dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal dovolatele, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř. (viz čl. II bod. 1 ve spojení s čl. VI. zákona č. 139/2015), ve výši 300,- Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 8. června 2016
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu