ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.360.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 360/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobkyně M. R. , zastoupené JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem Advokátní kanceláře Novotný & Partners, s. r. o., se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo nám. 76, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 20/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2015, č. j. 28 Co 127/2015-48, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 7 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. září 2014, č. j. 29 C 20/2013-32, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 80.000,- Kč s příslušenstvím představující zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu vzniklou žalobkyni v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu policejního orgánu při vyřizování podání (trestních oznámení) žalobkyně. Dále rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném řízení soud prvního stupně uzavřel, že neshledal, že by v daném případě byly naplněny podmínky vedoucí k závěru o nesprávném úředním postupu ze strany příslušného státního orgánu.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. května 2015, č. j. 28 Co 127/2015-48, potvrdil (jako věcně správné rozhodnutí) podle §219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že při vyřizování předmětných podání žalobkyně nedošlo k žádnému porušení procesních předpisů. Soud prvního stupně správně dovodil, že obsah těchto podání, označených jako trestní oznámení na příslušníky Obvodního oddělení Nymburk, lze posoudit jako podněty k přezkoumání postupu příslušníků Policie České republiky z hlediska dodržování jejich povinností a posouzení jejich případné kázeňské odpovědnosti. Tento postup je plně v souladu s §59 tr. ř., podle něhož se podání posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno. Pokud se v daném případě nejednalo o trestní oznámení, nemohl ani další postup vyústit ve vydání usnesení a předmětná řízení tak skončila vydáním sdělení se závěrem, že neexistují žádné okolnosti, které by odůvodňovaly zahájení trestního stíhání. Závěr soudu prvního stupně, že v projednávané věci nebyla splněna podmínka pro vznik odpovědnosti státu, a to existence nesprávného úředního postupu, je proto správný.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, v němž namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. vymezuje s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení následujících otázek, které dosud nebyly vyřešeny v rozhodování dovolacího soudu:
„Otázka č. :
Je nesprávným úředním postupem orgánu žalované a jako takové odškodnitelné v penězích, jestliže obsahu a významu podání žalobkyně, která žalobkyně výslovně nazvala Trestní oznámení, přisoudil jiný obsah a význam, než žalobkyně zamýšlela?
Otázka č.:
Je nesprávným úředním postupem orgánu žalované a jako takové odškodnitelné v penězích, jestliže trestní oznámení v rozporu s etickými předpisy Policie ČR a příslušnými právními předpisy vyřídila osoba, která byla ve střetu zájmu – tj. přímý nadřízený policistů, na které bylo podáno trestní oznámení?
Otázka č. 3:
Je nesprávným úředním postupem orgánu žalované a jako takové odškodnitelné v penězích, jestliže trestní oznámení žalobkyně nebyly vyřízeny dosud zákonným způsobem, což vedlo k nepřiměřené délce řízení o trestních oznámeních žalobkyně?“
V další části dovolání pak dovolatelka obšírně rozvádí argumentaci vztahující ke shora zformulovaným právním otázkám a závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) změnil rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně a podané žalobě zcela vyhověl.
Žalovaná v písemném vyjádření se ztotožnila se závěry odvolacího soudu (obou soudů) s tím, že dovolání podle jejího názoru není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné a mělo by být odmítnuto, případně zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání žalobkyně není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné,
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podstatou dovolací argumentace dovolatelky je zpochybňování právního posouzení věci odvolacím soudem na základě tvrzení, že odvolací soud (resp. oba soudy) nesprávně posoudil(y) obsah předmětných podání, které dovolatelka považuje za trestní oznámení.
Tato dovolací argumentace je ovšem z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., bezvýznamná, neboť se zde nejedná o zpochybnění právního posouzení věci (z hlediska vymezené příslušné právní otázky), nýbrž o uplatnění nepřípustného dovolacího důvodu, který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci (z hlediska zjištění právně významných skutečností učiněných soudy z obsahu předmětných podání dovolatelky). Dovolatelka tak preferuje (na základě odlišného zjištění právně významných skutečností) svou skutkovou verzi případu, na jejímž základě dospívá – na rozdíl od odvolacího soudu (soudu prvního stupně) – k odlišnému právnímu posouzení věci. Taková dovolací argumentace ovšem přípustnost dovolání nezakládá, neboť způsobilým důvodem ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. je toliko nesprávné právní posouzení věci, nikoliv nesprávně zjištěný skutkový stav věci, který v dovolacím řízení nelze (nijak) revidovat (zjištěný skutkový stav v předchozích řízeních nepodléhá dovolacímu přezkumu – k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. května 2015, sp. zn. 25 Cdo 979/2015, in http://nsoud.cz ).
Lze tedy uzavřít, že shora vymezeným předpokladem přípustnosti dovolání se dovolatelce nepodařilo založit přípustnost jejího dovolání, když skutková polemika v dovolání je právně bezpředmětná.
Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelky podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal dovolatelku, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř. (viz čl. II bod. 1 ve spojení s čl. VI. zákona č. 139/2015), ve výši 300,- Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 8. června 2016
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu