ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.390.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 390/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v právní věci žalobce A. Ž., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, v Mírově, č. PS 1/9, zastoupeného Mgr. Tomášem Urbanem, advokátem se sídlem v Praze, Vřesová 685/16, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 244/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. srpna 2014, č. j. 29 Co 262/2013-104, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací (dále již „odvolací soud“) dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně (dále již „soud prvního stupně“) ze dne 14. března 2013, č. j. 15 C 244/2012-42, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 23. dubna 2013, č. j. 15 C 244/2012-66, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 5.193,12 EUR, a dále částku 2.741,- EUR za každý další den trvání vedení sporu od 1. prosince 2012 do vynesení konečného rozhodnutí, která má představovat nemajetkovou újmu, jež měla žalobci vzniknout v důsledku nepřiměřené lhůty řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 58/2008 (napadené řízení je samo o sobě kompenzačním řízením kvůli jinému nepřiměřeně dlouhému soudnímu řízení).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce (dále již „dovolatel“) sám v plném rozsahu dovoláním, které však Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Dovolatel spojil dovolání s návrhem na osvobození soudních poplatků a ustanovení zástupce (§30 a §138 o. s. ř.). Soud prvního stupně usnesením ze dne 9. prosince 2014, č. j. 15 C 244/2012-114, žádost dovolatele o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl, proti čemuž se dovolatel odvolal. Odvolací soud zamítavé usnesení soudu prvního stupně svým usnesením ze dne 24. srpna 2015, č. j. 29 Co 9/2015-132, potvrdil, přičemž toto potvrzující usnesení odvolacího soudu nabylo právní moc dne 11. září 2015 (§159 o. s. ř.). Proti zamítavému usnesení odvolacího soudu se dovolatel dovolal (č. l. 138), přičemž Nejvyšší soud toto dovolací řízení zastavil s odkazem na usnesení (velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu) ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NS ČR 9/2015 (všechna zde označená rozhodnutí dovolacího soudu jsou veřejnosti dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz ), když dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání. V přípisu ze dne 12. října 2015 oznámil soudu prvního stupně advokát Mgr. Tomáš Urban, že rozhodnutím předsedy České advokátní komory, č. j. 2474N/15 ze dne 29. září 2015 podle §18 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii byl určen k poskytnutí právní služby dovolateli, ve věci „posouzení právního stavu ve věci dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 262/2013-104 ze dne 22. srpna 2012, příp. sepis a zastoupení v řízení.“ K tomuto oznámení přiložil plnou moc (č. l. 143-144). Právní zástupce dovolatele rovněž v tomto přípisu požádal o prodloužení lhůty pro odstranění vad podaného dovolání do 31. října 2015. Dovolatel následně prostřednictvím svého zástupce podal dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2012, č. j. 29 Co 262/2013-104. Toto advokátem sepsané dovolání bylo doručeno soudu prvního stupně dne 28. prosince 2015.
Podle §241 o. s. ř. odst. 1 musí být dovolatel (až na výjimky uvedené v §241 o. s. ř.) zastoupen advokátem.
Podle §241a odst. 5 o. s. ř. se nepřihlíží k obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v §241.
Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Usnesení odvolacího soudu ze dne 24. srpna 2015, č. j. 29 Co 9/2015-132, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti dovolatele o osvobození soudních poplatků a ustanovení právního zástupce, nabylo právní moci dne 11. září 2015.
Podle §241b odst. 3 věty druhé o. s. ř. platí, že požádal-li dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o. s. ř.), běží lhůta pro podání dovolání (§241 o. s. ř.) znovu až od právní moc usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. V tomto případě tak běžela lhůta od 11. září 2015, přičemž skončila dne 11. listopadu 2015. Nové dovolání podané právním zástupcem dovolatele bylo soudu prvního stupně doručeno (až) dne 28. prosince 2015, tj. po uplynutí lhůty k podání dovolání (§241 o. s. ř.).
Důvodová zpráva k novele o. s. ř. (k zákonu č. 404/2012 Sb.) k §241a odst. 5 o. s. ř. uvádí: „V ustanovení §241 zůstává zachováno tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele, a to včetně požadavku, že dovolání musí být sepsáno tímto povinným (nuceným) zástupcem. Promítnutí tohoto principu do náležitostí dovolání znamená, že relevantní mohou být jen údaje učiněné povinným (nuceným) zástupcem dovolatele a že tedy nelze přihlížet k tomu, co o náležitostech dovolání (co do rozsahu napadeného rozhodnutí a vymezení dovolacího důvodu) uvedl sám dovolatel.“
Z ustanovení §241a odst. 5 o. s. ř. vyplývá, že k dodatečnému splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele musí advokát již učiněné podání dovolatele nahradit vlastním podáním, a to alespoň pokud jde o vymezení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a vymezení dovolacího důvodu (obdobně Pavliš, T., Deduch, J.: Ohlédnutí po roce účinnosti nové právní úpravy civilního dovolání, Právní rozhledy 5/2014, s. 153). K podání učiněnému samotným účastníkem řízení Nejvyšší soud v uvedeném rozsahu nepřihlíží.
Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 27. května 2015, sp. zn. 30 Cdo 5196/2014, vyložil, že vzhledem ke změně právní úpravy není již použitelná judikatura, podle které ke splnění podmínky zastoupení advokátem postačuje, aby právní zástupce dovolatele sdělil soudu, že se s podáním zastoupeného účastníka (dovolatele) ztotožňuje.
Posuzované dovolání (č. l. 109) nesplňuje podmínku stanovenou v §241b odst. 3 věty první o. s. ř., když ve lhůtě pro podání dovolání nebylo právním zástupcem dovolatele doplněno o údaj, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a o vymezení dovolacího důvodu. K podání samotného dovolatele nelze vzhledem k ustanovení §241a odst. 5 o. s. ř. přihlížet (přinejmenším v částech, v nichž vymezuje dovolací důvod a rozsah, v jakém napadá rozhodnutí odvolacího soudu).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl, neboť toto trpí vadami, které nebyly v zákonem stanovené lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. května 2016
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu