ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.3933.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 3933/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v právní věci žalobců a) M. Š. , a b) V. Š. , zastoupených Mgr. Bc. Tomášem Kasalem, LL.M., advokátem se sídlem v Kolíně I, Kutnohorská 43, proti žalovanému A. B. , zastoupenému JUDr. Ivanou Kejnarovou, advokátkou se sídlem ve Slušticích 1, o neplatnost darovací smlouvy a o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 11 C 19/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2015, č. j. 32 Co 79/2015-185, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.719,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Bc. Tomáše Kasala, LL.M., advokáta se sídlem v Kolíně I, Kutnohorská 43.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Praze podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), nýbrž pouhou právní polemiku s odvolacím soudem. Jinými slovy řečeno, jestliže v podaném dovolání není právně relevantním způsobem vymezena některá ze čtyř variant předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., nelze pro tuto vadu v dovolacím řízení pokračovat.
I kdyby žalovaný však své dovolání zákonu odpovídajícím způsobem precizoval a dovolací soud by se v takovém případě zabýval přípustností dovolání, bylo by nezbytné též přihlédnout k ustálenému právnímu názoru v judikatuře Nejvyššího soudu o tom, že zamítl-li katastrální úřad návrh na vklad vlastnického práva podle kupní smlouvy do katastru nemovitostí a jeho rozhodnutí nabylo právní moci, nelze vkladu vlastnického práva na základě této kupní smlouvy dosáhnout. Nelze-li provést vklad vlastnického práva na základě účastníky sjednané kupní smlouvy, je splnění závazku prodávajícího převést vlastnické právo na kupujícího nemožné. V důsledku nemožnosti plnění závazek zaniká, a to ke dni, kdy nemožnost plnění nastala. Zánikem závazku prodávajícího zanikla kupní smlouva jako celek, neboť kupní smlouva spočívá na vzájemném plnění smluvních stran, přičemž zánikem povinnosti jedné z nich přestává smlouva plnit svoji funkci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. března 2013, sp. zn, 32 Cdo 1470/2011, in http://nsoud.cz ). Z toho lze pak obecně vyvodit závěr, že bylo-li vkladové řízení pravomocně skončeno zamítnutím vkladového návrhu podle převodní smlouvy, nelze se na podkladě takové smlouvy znovu domáhat povolení téhož vkladu. Za takové právní (procesní) situace je pak při existenci zahájeného občanského soudního řízení o neplatnosti předmětné převodní smlouvy třeba posuzovat, zda žalobci stále svědčí naléhavý právní zájem na určení neplatnosti této smlouvy, respektive na určení právního úkonu (nyní podle o. z. právního jednání), či nikoliv, a v tomto kontextu je pochopitelně zapotřebí také posuzovat relevanci nesouhlasu žalovaného coby procesní reakce na v mezidobí učiněné zpětvzetí uvedené žaloby žalobcem.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2016
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu