ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4037.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 4037/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobkyně Y. Ch. Š. , zastoupené JUDr. Michalem Vejlupkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hradiště 97/4, proti žalovanému Městu Česká Lípa, se sídlem úřadu v České Lípě, náměstí T.G.Masaryka 1, zastoupenému Mgr. Petrem Trejbalem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Michalská 4, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pod sp.zn. 62 C 65/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2015, č.j. 3 Co 311/2013-87, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.338,- Kč k rukám Mgr. Petra Trejbala, advokáta se sídlem v Litoměřicích, Michalská č. 4, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se proti žalované domáhala žalobou písemné omluvy za tvrzený neoprávněný zásah do svých osobnostních práv, který měl spočívat v tom, že žalovaný na základě žalobkyni uložené pokuty v blokovém řízení za spáchaný přestupek, podal návrh na exekuci na majetek žalobkyně, která také byla soudem nařízena. Předmětná exekuce byla posléze na návrh žalovaného zastavena, když ze znaleckého posudku, který žalobkyně nechala vypracovat, vyplynulo, že je pravděpodobnější, že sporný podpis na pokutovém bloku není pravým podpisem žalobkyně.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. května 2013, č.j. 62 C 65/2012-57, žalobu zamítl a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaný měl ke dni podání návrhu na exekuci k dispozici pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, jeho postup byl v souladu s právem, a proto jej nelze hodnotit jako nezákonný zásah do osobnostních práv žalobkyně.
Vrchní soud v Praze (dále též „soud druhého stupně“ nebo „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. ledna 2015, č.j. 3 Co 311/2013-87, podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně neshledal neoprávněný zásah do cti a důstojnosti žalobkyně, a v důsledku toho ani odpovědnost žalovaného podle §13 odst. 1 občanského zákoníku.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti všem jeho výrokům, podala žalobkyně včasné dovolání. Jeho přípustnost opírá o ustanovení §237 o.s.ř., neboť podle ní má být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak. Je přesvědčena o existenci důvodu dovolání vymezeného v ustanovení §241a o.s.ř. Zásadní význam spatřuje v zodpovězení právní otázky chybně vyplněného pokutového bloku městského strážníka, který veškeré řízení s tím spojené vyvolal. Navrhla proto, aby dovolací soud rozsudek soudu odvolacího v celém rozsahu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
K dovolání se písemně vyjádřil zástupce žalovaného, který navrhl, aby bylo jako nepřípustné odmítnuto či zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 2 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit), nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena), nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).
Dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne (§243c odst. 1 věta první o.s.ř.).
Vyloženým zásadám obsah podaného dovolání v daném případě nevyhovuje.
Dovolatelka k přípustnosti dovolání uvádí, že předmětná právní otázka má být dovolacím soudem vyřešena jinak. Tato okolnost zakládající přípustnost dovolání neznamená, jak se zřejmě dovolatelka mylně domnívá, že k založení přípustnosti dovolání postačí, domnívá-li se dovolatel, že předmětná právní otázka má být posouzena jinak, než jak ji posoudil odvolací soud. Má-li být právní otázka posouzena jinak, znamená to, že má být posouzena jinak, než jak ji v minulosti posoudil soud dovolací. Přípustnost je však založena pouze tehdy, ztotožní-li se dovolací soud s názorem dovolatele, a dospěje-li k názoru, že dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu má být přehodnocena. V předloženém dovolání však dovolatelka vůbec neoznačuje předchozí rozhodnutí dovolacího soudu, která by měla být podle její názoru přehodnocena.
V případě potvrzeného výroku rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, stejně jako ve vztahu k výroku o nákladech odvolacího řízení, dovolání žalobkyně neobsahuje jakékoliv zdůvodnění, a tedy nevyhovuje požadavkům na formulaci dovolání obsaženým ve zmíněném §241a o.s.ř. V posuzovaném případě navíc dovolání proti těmto výrokům není ani objektivně přípustné vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o.s.ř., protože jimi bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč; ani součet náhrad nákladů řízení za zastupování advokátem před soudem prvního stupně a soudem odvolacím včetně náhrady za daň z přidané hodnoty by částku 50.000,- Kč nepřevýšil.
Z uvedeného vyplývá, že nebyl v označené věci naplněn žádný z případů přípustnosti dovolání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) proto toto dovolání odmítl (§243c odst.1 o.s.ř.). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243c odst. 3 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalovanému vznikly účelně vynaložené náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). Odměna v částce 2.500,- Kč byla stanovena podle §6, §7 bod 5, §9 odst. 3 písm. d) a §11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Žalovanému dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 2.800 Kč. Žalovanému rovněž náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle §137 odst. 3 o.s.ř., tj. 588,- Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení tak činí 3.338,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. března 2016
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu