ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4151.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 4151/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem ve věci žalobce Z. O., zastoupeného Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, Hajnova 40, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 262/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2015, č. j. 35 Co 65/2015-54, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 7. 2014, č. j. 22 C 262/2013-34, zamítl žalobu na zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu, aby bylo konstatováno, že průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 15 P 42/2009 došlo k zásahu do práva žalobce na spravedlivý proces, zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
K podanému odvolání Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku výrokem I rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 3 a §218a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl právnímu zástupci žalobce doručen dne 11. 5. 2015. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo odesláno Okresnímu soudu v Chomutově dne 10. 7. 2015. Okresní soud v Chomutově po zjištění, že dovolání mu bylo nesprávně adresováno, přípisem datovaným dnem 21. 7. 2015 postoupil předmětné dovolání Obvodnímu soudu pro Prahu 2 (č. l. 72). Dne 24. 7. 2015 bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 2 od Okresního soudu v Chomutově poštou doručeno dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu (č. l. 72).
Podle ustanovení §240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odst. 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu, a ve věcech dědických též tehdy, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u notáře, který byl soudem pověřen, aby jako soudní komisař provedl úkony v řízení o dědictví (odst. 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do tří měsíců od doručení (odst. 3).
Podle ustanovení §243c odst. 3 o. s. ř. platí ustanovení §218 písm. b), §218a, §224 odst. 1 a 2 a §225 o. s. ř. pro řízení u dovolacího soudu obdobně. Vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.
Podle ustanovení §218a o. s. ř. nerozhodl-li předseda senátu soudu prvního stupně podle §208 odst. 1 o. s. ř., ačkoliv odvolání bylo podáno opožděně, rozhodne o odmítnutí odvolání pro opožděnost odvolací soud. Je-li to třeba, provede potřebná šetření buď sám, nebo prostřednictvím soudu prvního stupně anebo soudu dožádaného.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, avšak u jiného soudu prvního stupně, než který ve věci rozhodoval (srov. §240 odst. 1 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno u jiného soudu prvního stupně, než který ve věci rozhodoval (nebo u jiného odvolacího soudu, případně u jiného orgánu), má účinky včasného dovolání pouze v případě, že je tento orgán stačil odeslat příslušnému soudu prvního stupně (příslušnému odvolacímu soudu nebo dovolacímu soudu) ještě v průběhu dovolací lhůty (srov. David, L. a kol. Občanský soudní řád: komentář . In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR), což se v případě žalobce nestalo a vzhledem k podání dovolání na samotném konci lhůty ani reálně stát nemohlo.
S ohledem na skutečnost, že Okresní soud v Chomutově postoupil předmětné dovolání žalobce Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přípisem datovaným dnem 21. 7. 2015 (dovolání Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doručeno poštou dne 24. 7. 2015), i když konec dovolací lhůty připadl na den 13. 7. 2015 (pondělí), a na to, že žalobce byl odvolacím soudem správně poučen o soudu, u něhož se dovolání podává (srov. §240 odst. 3 o. s. ř.), postupoval Nejvyšší soud podle §243c odst. 3 věty první a §218a o. s. ř. a dovolání pro opožděnost odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. března 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu