ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4209.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 4209/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobců: a) Ak. arch. I. A. , b) Ing. V. A. , c) L. B. , d) L. P. , e) J. R. , f) J. S. , g) J. Š. , h) Ing. V. Š. , ch) I. Z. , i) M. Z. , a j) obci P. , identifikační číslo osoby 433 13 657, zastoupených Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem v Táboře, Příběnická 1908, proti žalovaným 1) M. K. , zastoupenému Mgr. Markem Plajnerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 23, a 2) JUDr. M. Z. , zastoupenému Mgr. Janem Lukovským, advokátem se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, Sokolská třída 451/11, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 10 C 55/2011, o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. ledna 2015, č. j. 10 Co 287/2014-339, takto:
I. Dovolání žalovaného 2) se odmítá .
II. Ve vztahu mezi žalobci a) až i) a žalovaným 2) nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného 2) (dále též „dovolatel) proti nákladovému výroku V. v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“), není ve smyslu §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť výše nákladů řízení, jež by dovolateli měly oba soudy uvedenými rozhodnutími odepřít (v součtu) nepřevyšuje částku 50.000,- Kč.
Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněného pod č. 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v případě, kdy soud účastníku odepřel náhradu nákladů řízení, je pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto soudy dovolateli odepřely.
Dovolací soud proto přistoupil k výpočtu částky, která mohla být dovolateli napadeným rozhodnutím odvolacího soudu, respektive rozhodnutími obou soudů odepřena, přičemž dospěl k následujícím závěrům.
V daném případě bylo předmětem řízení určení vlastnického práva k předmětným pozemkům, jež byly žalující obcí j) (za platnosti a účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona č. 128/2000 Sb., o obcích /obecní zřízení/, vše v rozhodném znění) prodány dovolateli za kupní cenu 2.137,- Kč. Vzhledem k tomu, že tyto nemovitosti byly penězi ocenitelné, je (z hlediska posuzování přípustnosti dovolání) nezbytné při zjišťování (v úvahu přicházející) náhrady nákladů (prvoinstančního i odvolacího) řízení vycházet nikoliv z paušální tarifní hodnoty podle §9 odst. 3 písm. a), respektive nyní podle §9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, nýbrž z §8 odst. 1 téhož advokátního tarifu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 4084/2014, které je veřejnosti přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz ).
S ohledem na výše uvedené by proto (dovolatelem účelně vynaložené) náklady prvoinstančního řízení měly – v případě jeho procesního úspěchu - činit 6.776,- Kč (odměna advokáta dovolatele sestávající ze 4 úkonů právní služby po 1.000,- Kč, 4 paušálů hotových výloh po 300,- Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 400,- Kč, to vše ještě s připočtením 21 % sazby DPH ve výši 1.176,- Kč) a náklady odvolacího řízení 1.573,- Kč (za 1 úkon právní služby po 1.000,- Kč, 1 tzv. režijní paušál po 300,- Kč, to vše s připočtením částky 273,- Kč představující sazbu 21 % DPH).
Jelikož součet uvedených částek představujících možnou výši náhrady nákladů řízení před oběma soudy, které při procesním úspěchu by bylo možné dovolateli přiznat, činí 8.349,- Kč, je zjevné, že v tomto případě dovolání dovolatele není ve smyslu §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo, než je ve smyslu §243c odst. 1 o. s. ř odmítnout.
I když v případě odmítacího usnesení není zapotřebí nákladový výrok odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.), přesto je vhodné uvést, že žalobcům uvedeným v ad II. nebylo možné náhradu nákladů dovolacího řízení přiznat, neboť jejich písemné vyjádření k dovolání zcela pominulo důvod, pro který nakonec bylo toto dovolání odmítnuto, takže z uvedeného hlediska nelze hovořit o účelně vynaložených výdajích žalobců v souvislosti s jejich zastoupením advokátem v tomto dovolacím řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2016
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu