ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.424.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 424/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v právní věci žalobce I. M. , proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o náhradu škody 60.021.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 84 C 149/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. července 2013, č. j. 57 Co 203/2013-283, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Ostravě (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. srpna 2012, č. j. 84 C 149/2006-221, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 60.021.000,- Kč (výrok I.), a zavázal žalobce povinností zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 7.914,- Kč (výrok II.). Týž soud pak usnesením ze dne 22. srpna 2012, č. j. 84 C 149/2006 – 227, rozhodl, že „Řízení co do nesprávného úředního postupu, který spočívá v tom, že konkrétní osoba žalobce uvedla v omyl nesprávnou informací, stížností, ačkoliv se jednalo o postoupení, se zastavuje.“
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 31. července 2013, č. j. 57 Co 203/2013-283, rozhodl, že usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se řízení „co do nesprávného postupu, který spočívá v tom, že konkrétní osoba žalobce uvedla v omyl nesprávnou informací, stížností, ačkoliv se jednalo o postoupení“ nezastavuje (výrok I.). Dále rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Proti shora uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) sám dovolání, aniž by doložil potvrzení o právnickém vzdělání. Dovolatel požádal o přidělení advokáta.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 24. června 2014, č. j. 84 C 149/2006 – 323, rozhodl, že návrh dovolatele na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce pro řízení se zamítá. K odvolání dovolatele odvolací soud usnesení ze dne 8. září 2014, č. j. 57 Co 475/2014-332, toto napadené prvoinstanční rozhodnutí usnesení potvrdil.
Dne 24. listopadu 2014 podal dovolatel u soudu prvního stupně další dovolání a opětovnou žádost o přidělení advokáta. Soud prvního stupně usnesením ze dne 18. prosince 2014, č. j. 84 C 149/2006 – 345, řízení o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů, doručené tomuto soudu dne 26. listopadu 2014, zastavil, načež toto usnesení bylo po odvolání dovolatele potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 17. února 2015, č. j. 57 Co 103/2015 – 358. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu se dovolatel dovolal, přičemž Nejvyšší soud České republiky (dále též „Nejvyšší soud“ či „dovolací soud“) usnesením ze dne 10. září 2015, č. j. 30 Cdo 2747/2015 – 385, dovolací řízení zastavil.
Ve vztahu k dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. července 2013, č. j. 57 Co 203/2013-283, byl dovolatel usnesením soudu prvního stupně ze dne 24. října 2014, č. j. 84 C 149/2006 – 337, vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení v tomto dovolacím řízení ve lhůtě sedmi dnů, přičemž dovolatel byl poučen o tom, že nebude-li předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, dovolací soud řízení zastaví. Žalobce nedostatek povinného zastoupení neodstranil.
Soud prvního stupně následně usnesením opětovně vyzval dovolatele k tomu, aby odstranil nedostatek povinného zastoupení v tomto dovolacím řízení ve lhůtě sedmi dnů, přičemž dovolatel byl poučen o tom, že nebude-li předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, dovolací soud řízení zastaví. Žalobce nedostatek povinného zastoupení neodstranil.
Podáním ze dne 8. ledna 2016 dovolatel opětovně požádal o přidělení právního zástupce.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku pro některé fyzické osoby stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen, nebo že by sám měl právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Z opakované žádosti dovolatele o přidělení právního zástupce nevyplývá, že by se změnily jeho poměry od posledního usnesení soudu prvního stupně, kterým byla jeho předchozí žádost o ustanovení právního zástupce, zamítnuta. Nejvyšší soud proto postupoval podle §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. a zavázal dovolatele, který z procesního hlediska zavinil zastavení dovolacího řízení, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř. (viz čl. II bod. 1 ve spojení s čl. VI. zákona č. 139/2015), ve výši 300,- Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 20. července 2016
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu