ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4262.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 4262/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem Bičákem ve věci žalobce P. B., proti žalovaným České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 369 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 39/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2016, č. j. 70 Co 230/2016-22, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů.
Podle odvolacího soudu žádost žalobce nemůže být úspěšná, neboť žalobce neprokázal, že splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků jako předpokladu pro ustanovení zástupce, protože neposkytl soudu alespoň jednoduše a laicky koncipované vylíčení základních prvků žaloby tak, aby bylo možno dospět k závěru, že jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, potažmo ustanovení zástupce z řad advokátů, je opodstatněná.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce, nezastoupený advokátem, včasným dovoláním.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 1. 11. 2016, č. j. 30 Cdo 4262/2016-32, dovolatele vyzval, aby ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení odstranil nedostatek povinného zastoupení, a to tak, že předloží Nejvyššímu soudu procesní plnou moc prokazující, že je v dovolacím řízení zastoupen advokátem, případně doklad potvrzující, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Případně, zvolí-li si advokáta, je nutné, aby ten již podané dovolání v uvedené lhůtě také podepsal, vlastnoručně podepsaným podáním se s ním ztotožnil, nebo je nahradil podáním vlastním. Současně dovolatele poučil, že jinak řízení zastaví.
Na tuto výzvu dovolatel sdělil, že tak jako v jiných právních věcech žádá o ustanovení zástupce, když současně poukázal na svůj zdravotní stav, sociální, příjmové a majetkové poměry, k čemuž i přiložil listiny. Zástupce z řad advokátů si nezvolil.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu §30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 o. s. ř.) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 78/2015; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz ).
Posuzované dovolání žalobce směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, který zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů. Za dané situace se nejeví jako procesně účelné, aby soud prvního stupně opětovně rozhodoval o opakované žádosti žalobce o ustanovení zástupce, když s ohledem na důvody předchozího rozhodnutí nelze ani v tomto případě očekávat, že by dospěl k jinému závěru. Nejvyšší soud proto i v tomto případě postupoval přiměřeně podle usnesení sen. zn. 31 NSČR 9/2015.
Dovolací soud dospěl k závěru, že nejsou u dovolatele splněny předpoklady podle §30 o. s. ř. pro ustanovení zástupce z řad advokátů. Dovolací soud se ztotožnil se shora uvedenými závěry odvolacího soudu, podle kterých žalobce dostatečně nevylíčil základní prvky žaloby (§79 odst. 1 o. s. ř.), takže ani nelze posoudit splnění všech předpokladů pro osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř., tj. i posouzení předpokladu, že se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
V situaci, kdy dovolatel přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení a kdy ani Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že je důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání žalobce zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2016
Mgr. Vít Bičák
pověřený člen senátu