ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4429.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 4429/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobkyně G. Z., zastoupené Mgr. Jiřím Linhartem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova 9, proti žalovanému A. K. , o ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy ve výši 3.000.000 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 C 71/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. června 2015, č. j. 19 Co 1205/2015-40, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. června 2015, č. j. 19 Co 1205/2015-40, a usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 13. května 2015, č. j. 6 C 71/2015-32, se zrušují, a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou na ochranu osobnosti se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 3.000.000 Kč, za protiprávní zásah do osobnostních práv, k němuž došlo dopravní nehodou způsobenou žalovaným, při níž dne 10. 7. 2013 zemřel její jediný syn J. P.
Okresní soud v Prachaticích usnesením ze dne 1. dubna 2015, č. j. 6 C 71/2015-23, vyzval žalobkyni, aby do 7 dní zaplatila soudní poplatek ze žaloby ve výši 30.000Kč podle položky 3 písm. a/ (správně písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „sazebník soudních poplatků“ a „zákon o soudních poplatcích“).
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně v zákonné lhůtě námitky, ve kterých uvedla, že soud nesprávně aplikoval ustanovení zákona o soudních poplatcích, konkrétně ustanovení §11 odst. 2 písm. d), které upravuje osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně tvrdila, že se jako navrhovatelka domáhá nároku na zaplacení finančního odškodnění, které představuje náhradu nemajetkové újmy za smrt jejího syna, zaviněnou žalovaným, na což dopadá výše zmíněné ustanovení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 24. dubna 2015, č. j. 6 C 71/2015-28, potvrdil své předchozí usnesení, s odůvodněním, že žaloba podaná žalobkyní, je zcela jednoznačně označena jako žaloba na ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy ve výši 3.000.000Kč. Takto zkonstruovaná žaloba podle okresního soudu nespadá pod ustanovení o osvobození od soudních poplatků v §11 výše zmíněného zákona.
Pro nezaplacení soudních poplatků poté Okresní soud v Prachaticích usnesením ze dne 13. května 2015, č. j. 6 C 71/2015-32, řízení zastavil.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, ve kterém se domáhala změny napadeného usnesení a náhrady nákladů řízení. Své odvolání zdůvodnila tím, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení, neboť soud nesprávně aplikoval ustanovení §11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích.
Odvolací soud ve svém usnesení ze dne 29. června 2015, č. j. 19 Co 1205/2015-40, rozhodnutí okresního soudu potvrdil. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně nevede řízení o náhradu nemajetkové újmy na zdraví a při usmrcení, ve kterých je navrhovatel ze zákona osvobozen od soudních poplatků, ale svou žalobou zahájila řízení na ochranu osobnosti s návrhem na náhradu nemajetkové újmy v penězích, na které se osvobození nevztahuje. Zákon o soudních poplatcích sice prošel 1. ledna 2014 novelizací, ale ta se týkala pouze terminologických změn v souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku. Z tohoto důvodu žalobkyni podle soudu druhého stupně nepřísluší osvobození od soudních poplatků. Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobkyni 28. července 2015 a téhož dne nabylo i právní moci.
Žalobkyně (jinak též „dovolatelka“) podala dne 19. srpna 2015 proti rozhodnutí odvolacího soudu včasné dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť podle jejího mínění napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodnutí dovolacího soudu dosud nebyla řešena a domnívá se, že tato otázka má být posouzena dovolacím soudem jinak, než učinil soud odvolací. Podle žalobkyně jde o otázku, zda se na žalobkyni v předmětné věci vztahuje osvobození od soudního poplatku podle ustanovení §11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích. Skutkový stav je podle žalobkyně nesporný; tvrzená nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem však spočívá v nesprávné interpretaci výše zmiňovaného ustanovení zákona o soudních poplatcích. Žalobkyně si je vědoma toho, že jí sice poplatková povinnost vznikla podáním žaloby, ale protože je žalobkyní v řízení o náhradu újmy, která jí byla způsobena usmrcením syna, je ze zákona od soudních poplatků osvobozena. Dovolatelka ve svém dovolání dále zpochybňuje argumentaci odvolacího soudu, týkající se novelizace zákona o soudních poplatcích ze dne 1. ledna 2014. Žalobkyně tvrdí, že soud druhého stupně ignoroval ustanovení §2958 a §2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), neboť její nárok vyplývá z titulu osobního práva, takže soud měl tuto skutečnost dát do souvislosti s osvobozením od soudního poplatku. Z těchto důvodů dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, stejně jako usnesení soudu prvního stupně zrušil (a eo ipso věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení).
Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, že se tak stalo ve lhůtě ve smyslu ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přičemž je charakterizováno formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 2 o.s.ř. Po té se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání s pozitivním závěrem, neboť v souzené věci je naplněn dovolatelkou uplatněný předpoklad ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř., tj. že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která – jak bude rozvedeno dále – v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolací soud proto napadené usnesení odvolacího soudu přezkoumal v souladu s ustanovením §242 o.s.ř.
Právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem.
Bylo již naznačeno, že v souvislosti s úvahami o poplatkové povinnosti žalobkyně soudy obou stupňů posuzovaly daný spor jako žalobu na ochranu osobnosti s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 3.000.000 Kč, z čehož přímo dovodily, že se na žalobkyni nevztahuje osvobození od soudních poplatků podle ustanovení podle §11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích, takže jako následek nezaplacení předepsaného soudního poplatku za řízení bylo řízení v označené věci zastaveno. Podklad napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, který vychází z úvahy, že žalobkyni v daném řízení nepřísluší osvobození od soudních poplatků podle uvedeného ustanovení zákona o soudních poplatcích, pak dovolací soud hodnotí jako nesprávný.
Podle ustanovení §11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, se od poplatku osvobozuje navrhovatel, jemuž byla způsobena újma, v řízení o náhradu újmy na zdraví nebo újmy způsobené usmrcením včetně náhrady škody ve věcech vzniklé v souvislosti s ublížením na zdraví nebo usmrcením a náhrady nákladů léčení.
V souzené věci je nepochybné, že se žalobkyně domáhá náhrady nemajetkové újmy, která jí měla být způsobena protiprávním zásahem žalovaného spočívajícím v jím způsobené dopravní nehodě, při níž zemřel jediný syn žalobkyně. Odvolací soud na tuto skutečnost – v rozporu s vlastním zněním ustanovení §11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích, které jinak cituje a se jej dovolává – nepřiléhavě reaguje úvahou, že žalobkyně nevede řízení o náhradu újmy na zdraví a při usmrcení, ve kterých by byl žalobce osvobozen od soudních poplatků, ale podáním žaloby vyvolala řízení na ochranu osobnosti s návrhem na náhradu nemajetkové újmy v penězích, ve kterých žalobce ze zákona osvobozen není. V kontextu s aktuálním výslovným zněním daného ustanovení zákona o soudních poplatcích a faktu, že žalobkyně v rámci řízení o ochranu osobnosti vychází z újmy, která jí měla vzniknout v souvislosti s usmrcením jí velmi blízké osoby, tak žalobkyně byla nesprávně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za řízení, ač od něj byla ze zákona osobně osvobozena, což vedlo k neopodstatněnému zastavení řízení v označené věci podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
Je třeba připomenout, že ustanovení §11 odst. 2 písm. d) zákon a o soudních poplatcích je formulováno v zásadě obecně potud, pokud zmiňuje, že se vztahuje na žalobce „ kterému byla způsobena újma v řízení o náhradu újmy na zdraví nebo újmy způsobené usmrcením“ , jímž je nepochybně i řízení, v němž např. v rámci řízení o ochranu osobnosti žalobce žádá z některých z uvedených důvodů o náhradu nemajetkové újmy v penězích (tak jak je tomu v souzeném případě).
Ostatně tato skutečnost se plasticky vyjeví i v případě nové úpravy, kterou přináší zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle jehož ustanovení §81 odst. 1 je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle ustanovení §82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Konečně podle ustanovení §2971 o.z., odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvláště zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit .
Z uvedených skutečností tak vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nelze považovat za správné. Nejvyšší soud proto toto rozhodnutí podle ustanovení §243e odst. 1 o.s.ř. zrušil. Protože důvod, pro který se tak stalo, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto usnesení a věc vrátil Okresnímu soudu v Prachaticích k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první a druhá o.s.ř.).
K projednání věci nebylo nařízeno jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.).
V dalším řízení je odvolací soud (soud prvního stupně) vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, o.s.ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. května 2016
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu