ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4506.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 4506/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem ve věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 97/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2015, č. j. 35 Co 355/2014-111, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl rozsudkem ze dne 1. 4. 2014, č. j. 21 C 97/2011-56, tak, že konstatoval, že v rámci řízení vedeného u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 5 C 258/2004 bylo porušeno právo žalobce na rozhodnutí jeho věci v přiměřené době (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1 000 000 Kč se 17% úrokem z prodlení za dobu od 5. 4. 2004 do zaplacení (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku soudu prvního stupně). Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozhodl rozsudkem ze dne 24. 2. 2015, č. j. 35 Co 355/2014-111, tak, že zamítl návrh žalobce na ustanovení advokáta (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), potvrdil rozsudek soudu prvého stupně ve výrocích o věci samé I. a II. a ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci jejich náhradu ve výši 340 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku odvolacího soudu) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III. rozsudku odvolacího soudu).
Žalobce podal proti rozsudku ze dne 24. 2. 2015, č. j. 35 Co 355/2014-111, dovolání, přičemž při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem ani nedoložil, že má sám právnické vzdělání. Součástí uvedeného dovolání byla žalobcova žádost, aby mu byl ustanoven zástupce pro dovolací řízení. Jelikož o uvedené žádosti bylo rozhodnuto zamítavě (usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 6. 2015, sp. zn. 21 C 97/2011-123, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. 35 Co 295/2015-133, přičemž dovolací řízení proti posledně uvedenému usnesení bylo zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4507/2015, neboť dovolací soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání), není dovolatel v tomto dovolacím řízení zastoupen.
Usnesením ze dne 18. 11. 2015, č. j. 30 Cdo 4506/2015-139, řádně doručeným žalobci dne 26. 11. 2015, byl žalobce dovolacím soudem vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve lhůtě deseti dnů. Žalobce nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl poučen, že dovolací soud v případě neodstranění vytknuté vady dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání.
Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení bylo odvolacím soudem potvrzeno, přičemž Nejvyšší soud již rozhodl o zastavení řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, takže již nelze očekávat jeho změnu. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 2. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu