ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4563.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 4563/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce A. S., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Pánkem, advokátem, se sídlem v Děčíně, Prokopa Holého 130/15, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 9 816 500,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 76/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2015, č. j. 18 Co 104/2015 – 68, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně o zaplacení částky 9 816 500,- Kč jako náhrady nemajetkové újmy, která měla žalobci vzniknout v souvislosti s trestním řízením vedeným u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 9/2011, v němž byl žalobce vazebně stíhán pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona a které skončilo zproštěním žalobce obžaloby. Žalobní nárok žalobce se sestával ze tří samostatných nároků na náhradu nemajetkové újmy způsobené vazbou, nepřiměřenou délkou trestního stíhání a samotným trestním stíháním. Odvolací soud současně změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem, včasným dovoláním.
Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, za použití §243f odst. 2 o. s. ř. dovolání pro vady odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 NSCR 36/2014).
Citací ustanovení §237 o. s. ř. dovolatel ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Tento zákonný požadavek přitom vychází z účelu dovolacího řízení, tj. sjednocení judikatury obecných soudů. Kromě toho, dovolatel uvádí, že „nesouhlasí s právním závěrem soudu prvního i druhého stupně, že jeho nárok je promlčen. Právní otázka hmotného práva, která má být předmětem dovolacího řízení, je skutečnost, zda soudy prvního a druhého stupně správně posoudily žalovaným uplatněnou námitku promlčení žalobcem uplatněného nároku, a to z hlediska nesprávného připuštění námitky promlčení, resp. toho, že tato námitka je v rozporu s dobrými mravy.“ Tímto dovolatel neformuluje žádnou právní otázku, na jejímž vyřešení mělo dovoláním napadené rozhodnutí záviset, pouze se jen domáhá opětovného přezkumu aplikace ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb.) na zjištěný skutkový stav. Konečně dovolatel ani neuvádí, v jakém rozsahu rozsudek odvolacího soudu napadá. Uvedené nedostatky dovolání, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, nebyly dovolatelem odstraněny (dovolání nebylo doplněno nebo opraveno) v zákonné lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř. a §243b o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2016
Mgr. Vít Bičák
pověřený člen senátu