ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4579.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 4579/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce K. N., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 143/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2015, č. j. 13 Co 182/2015-63, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba o „zaplacení náhrady škody ve výši 2 000 Kč za každý den počínaje 30. 3. 2012 do doby, než bude zjednána náprava, alternativně částku 2 500 000 Kč a zaplacení zadostiučinění za nemateriální újmu ve výši 2 000 Kč za každý den počínaje 30. 3. 2012 do doby, než bude vzniklý stav a jeho následky odstraněny, alternativně 2 000 000 Kč.“ Dále změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Takto soudy rozhodly o žalobě na náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, které žalobci měly vzniknout nečinností Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 a Městského státního zastupitelství v Praze, u nichž žalobce žádal prošetřit záležitost týkající se překrytí oken jeho bytu jinými okny a rozbití okenní tabule, čímž mělo být zničeno jeho obydlí jako obyvatelný prostor, přičemž obě státní zastupitelství žalobci oznámily, že mu ochranu jeho práv neposkytnou.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že se státní zastupitelství žádného nesprávného úředního postupu nedopustila, když obě na podání žalobce reagovala, jeho žádost vyřídila v souladu se zákonem č. 283/1993 Sb. a o svém postupu žalobce informovala. Skutečnost, že žalobce nebyl spokojen s tím, jak byly jeho žádosti vyřízeny, podle odvolacího soudu nesprávný úřední postup nezakládá. Za této situace bylo správné, pokud se soud prvního stupně dále nezabýval splněním ostatních předpokladů odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, s doloženým právnickým vzděláním, včasným dovoláním, kterým brojí proti potvrzujícímu výroku ve věci samé.
Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl dovolání jako nepřípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že se stejně jako soud prvního stupně nezabýval postupem státních zastupitelství, která na podkladě podání dovolatele nepřezkoumala zákonnost a ústavnost úkonů v souvislosti s prováděnými stavebními zásahy z hlediska skutkových podstat uvedených v zákoně č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pak uvedené řešení právní otázky týkající se naplnění předpokladů vzniku odpovědnosti státu přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nemůže, neboť je v souladu se závěry, ke kterým dovolací soud dospěl ve svém rozsudku ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4578/2015 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ). Rozhodnutím či postupem státního zastupitelství, které není nezávislým a nestranným soudem a v rozsahu své kompetence veřejného žalobce není ani jiným orgánem ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), nemůže být ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny a zákona č. 82/1998 Sb. založen odpovědnostní vztah mezi státem a osobou, která se údajnou trestnou činností třetích osob cítí dotčena, neboť státní zastupitelství nerozhoduje o právu poškozeného a ani jeho postupem nemůže být do práva poškozeného zasaženo.
Přípustnost dovolání nemohou založit ani namítané vady řízení, neboť podle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. smí dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 762/2013). Tento předpoklad v posuzované věci naplněn není.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu