ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4674.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 4674/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce F. F. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 177/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2014, č. j. 15 Co 470/2014-122, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 28. 8. 2014, č. j. 22 C 177/2013-112, byla odmítnuta žaloba ze dne 22. 7. 2013 (výrok I), zastaveno řízení o žádosti žalobce o ustanovení právního zástupce pro překážku věci rozhodnuté (výrok II), jakož i rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) dovoláním napadeným usnesením odvolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. 8. 2014, č. j. 22 C 177/2013-112 odmítl (výrok I usnesení odvolacího soudu), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Odvolací soud vyšel v rozhodnutí z toho, že odvolání žalobce, přes výzvu soudu prvního stupně, neobsahovalo náležitosti uvedené v §205 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, aniž však splnil podmínku zastoupení advokátem nebo notářem podle §241 odst. 1 o. s. ř. V dovolání žalobce zároveň požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 12. 2014, č. j. 22 C 177/2013-163, žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl. Odvolací soud uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil usnesením ze dne 17. 3. 2015, č. j. 15 Co 566/2014-169. Po doručení žalobci nabylo toto usnesení právní moci dne 3. 4. 2015.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 17. 3. 2015, č. j. 15 Co 566/2014-169, podal žalobce dne 9. 4. 2015 včasné dovolání, a to opět bez toho, že by splnil podmínku zastoupení advokátem nebo notářem podle §241 odst. 1 o. s. ř.
Soud prvního stupně nato vyzval žalobce usnesením ze dne 24. 9. 2015, č. j. 22 C 177/2013-178, aby si pro podání dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2014, sp. zn. 15 Co 470/2014-122, zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Žalobce byl zároveň poučen, že nesplní-li výzvu do deseti dnů ode dne doručení uvedeného usnesení, dovolací soud řízení o dovolání zastaví. V reakci na uvedenou výzvu žalobce pouze zopakoval žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů, zástupce si však nezvolil.
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4975/2015, bylo toto dovolací řízení zastaveno, neboť dovolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl žalobci ustanoven zástupce pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku pro některé fyzické osoby stanovuje ustanovení §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, má-li dovolatel právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by žalobce jako dovolatel byl právně zastoupen, nebo že by měl právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení bylo odvolacím soudem potvrzeno, přičemž Nejvyšší soud již rozhodl o zastavení řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, takže nelze očekávat jeho změnu.
Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2, části věty před středníkem, a §104 odst. 2, věty třetí, o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. května 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu