ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4687.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 4687/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce A. A., zastoupeného JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Horní lán 1328/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 450 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 168/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2015, č. j. 70 Co 119/2015-49, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 450 000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Takto soudy rozhodly o žalobě na náhradu nemajetkové újmy podle §31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále jen „OdpŠk“, která měla žalobci jako obviněnému (obžalovanému) vzniknout v důsledku nepřiměřené délky trestního stíhání vedeného (posléze) u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 3 T 81/2001, zahájeného v roce 1998 a skončeného v důsledku amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatoval vznik nemajetkové újmy žalobci v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení, nicméně při úvaze o přiměřeném zadostiučinění ve smyslu §31a OdpŠk dospěl k závěru, „že úplné zastavení trestního stíhání žalobce v důsledku rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 je třeba považovat za plně dostačující kompenzaci jeho dlouhotrvajícího trestního stíhání, což vylučuje, aby byl žalobce odškodněn ještě v penězích.“
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátkou, v plném rozsahu včasným dovoláním.
Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání odmítl dílem jako nepřípustné, dílem pro vady.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Napadené rozhodnutí ve věci samé záviselo na vyřešení právní otázky, zda v případě nemajetkové újmy způsobené žalobci nepřiměřenou délkou trestního stíhání lze považovat za přiměřené zadostiučinění zastavení trestního stíhání žalobce z důvodu amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013, udělené právě kvůli jeho délce. Dovolání proti výroku ve věci samé nemůže být ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, neboť vyřešení uvedené otázky odvolacím soudem je plně v souladu s právním názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 785/2015, v němž dovolací soud dospěl k závěru, že „ze znění čl. II rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013 (1/2013 Sb.) nezpochybnitelně vyplývá, že trestní stíhání bylo zastaveno právě z důvodu jeho délky přesahující osm let. S přihlédnutím k výše uvedenému a k závěrům učiněným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1273/2014, zastavení trestního stíhání pro jeho nepřiměřenou délku z důvodu amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 představuje zásadně pro poškozené způsobilé, účinné a dostatečné zadostiučinění za délkou trestního stíhání způsobenou nemajetkovou újmu (tento způsob zadostiučinění je možné podřadit pod ‚jiné formy zadostiučinění’).” Na důvodech, pro které žalobce neprohlásil, že trvá na projednání věci, napadené rozhodnutí nezáviselo a nezávisí na nich ani shora citovaná rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu