ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.472.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 472/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., ve věci žalobkyně Ing. E. R., zastoupené Mgr. Markem Landsmannem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, proti žalovanému Městu Vysoké Mýto, se sídlem ve Vysokém Mýtě, B. Smetany 92, o uložení povinnosti upravit pozemek do původního stavu , vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp.zn. 5 C 27/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, ze dne 22. září 2015, č.j. 22 Co 185/2015-98, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. ledna 2015, č.j. 5 C 27/2014-60, vyhověl žalobě žalobkyně a uložil žalovanému povinnost vrátit odstraněnou a odvezenou zeminu z pozemku, jehož je žalobkyně spolu s manželem spoluvlastnicí, na původní místo, tedy upravit pozemek do původního stavu a upravený pozemek předat žalobkyni. Žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení.
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“), rozsudkem ze dne 22. září 2015, č.j. 22 Co 185/2015-98, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že v daném případě za (případné) nesprávné rozhodnutí či nesprávný postup správního orgánu neodpovídá obec jako samostatný územní celek, ale stát podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Městský úřad ve Vysokém Mýtě, pokud rozhodoval odborem dopravních a občanských agend o předběžném opatření, rozhodoval jako věcně a místně příslušný silniční správní orgán.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dne 22. prosince 2015 dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť došlo ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé a uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a také dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., že odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Ve svém dovolání pak polemizuje se skutkovými zjištěními a odůvodněním rozsudku odvolacího soudu a na závěr navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, přičemž byly splněny předpoklady ustanovení §241 o.s.ř., a stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř. Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §241a odst. 2 o.s.ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby mohlo být dovolání v projednávané věci kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit), nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu v rozhodování dovolacího soudu, dosud nebyla vyřešena), nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).
Dovolatelka, ač zastoupena advokátem, zjevně nepostřehla, že novelou občanského soudního řádu provedenou s účinností od 1. ledna 2013 doznala úprava dovolacího řízení zásadních změn, a jak v otázce přípustnosti dovolání, tak co do jeho důvodů argumentuje způsobem, který odpovídá procesnímu režimu vztahujícímu se toliko na dovolání podaná proti těm rozhodnutím odvolacích soudů, která byla vydána do konce roku 2012. V důsledku toho důvodu má mylně za to, vycházeje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a), které občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 nezná, že je dovolání přípustné z toho důvodu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodnutím měnícím. Tak tomu ale není. Ani z obsahu dovolání pak nelze zjistit, že by žalobkyně dovozovala některou ze čtyř skutečností, které jsou podle §237 o.s.ř. ve znění platném v době podání dovolání, jedině způsobilé založit jeho přípustnost.
Dovolání ve vztahu k výrokům o nákladech řízení žalobkyně nijak nezdůvodnila.
Protože tak nebyl naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání v souzené věci, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.).
U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2016
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu