Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.05.2016, sp. zn. 30 Cdo 4766/2015 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4766.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4766.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 4766/2015 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., ve věci žalobkyně ALANTI, a.s. , identifikační číslo osoby 25936361, se sídlem v Hradci Králové, Smetanovo nábřeží 20a, zastoupené JUDr. Denisem Mitrovićem, advokátem se sídlem v Týništi nad Orlicí, Mírové náměstí 274, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 104 118 169,90 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 5/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2015, č. j. 29 Co 441/2014-145, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 104 118 169,90 Kč. Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Společnost Star – Pack, spol. s r.o. se účastnila řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 20 K 29/96 (dále jen „posuzované řízení“). Smlouvou ze dne 13. 7. 2012 postoupila tato společnost pohledávku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení na žalobkyni. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně není ve věci aktivně věcně legitimována, přičemž odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž plyne závěr, dle kterého je právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem právem ryze osobní povahy, jež smrtí fyzické osoby (zánikem právnické osoby) zaniká, a tudíž je jeho postoupení vyloučeno dle §525 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.). Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, přičemž splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, a to zda ustálená judikatura, z níž plyne nepostupitelnost žalované pohledávky, je aplikovatelná i na právní úpravu účinnou po 1. 1. 2014. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatelka namítá, že soudy nižších stupňů měly věc posoudit v souladu s platnou právní úpravou v době rozhodování. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), umožňuje za zákonem stanovených okolností zcizení i osobnostního práva. Žalobkyně je se svou právní předchůdkyní natolik personálně spjata, že postoupením pohledávky došlo k postoupení veškerých práv, tedy i práva na náhradu nemajetkové újmy. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jeno. s. ř. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř, dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. Ve vztahu k časové působnosti právní úpravy, dle níž byla soudy nižších stupňů věc posuzována, dovolatelka nevymezuje žádnou právní otázku, přičemž z dovolání je zřejmé, že se dovolatelka domnívá, že soudy nižších stupňů měly aplikovat takovou právní úpravu, která byla platná a účinná ke dni jejich rozhodování. Časovou působnost je však nutné posoudit v souladu s přechodnými ustanoveními, tedy konkrétně ve vztahu k o. z. a obč. zák. dle §3028 a násl. o. z. Vzhledem k ustanovení §3028 odst. 3 o. z. se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle obč. zák., neboť k postoupení pohledávky dle skutkových zjištění soudu prvního stupně mělo dojít v roce 2012, tedy jde o právní poměry (práva a povinnosti) vzniklé před 1. 1. 2014 (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 689/2012, nebo ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 811/2015). Napadené rozhodnutí tudíž na vyřešení výše specifikované otázky nezávisí, neboť právní úprava účinná od 1. 1. 2014 se na projednávanou věc dle výše uvedeného nevztahuje. Daná otázka přípustnost dovolání dle §237 o. s. ř. nezakládá. Dovolací soud z výše uvedeného důvodu dovolání odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 11. 5. 2016 JUDr. František Ištvánek předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/11/2016
Spisová značka:30 Cdo 4766/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4766.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přechodná (intertemporální) ustanovení
Postoupení pohledávky
Odpovědnost státu za škodu
Zadostiučinění (satisfakce)
Dotčené předpisy:§3028 odst. 3 o. z.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-07-11