ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4854.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 4854/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka
a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka ve věci žalobce Ing. P. R. , zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo nám. 76, proti žalované České republice – Ministerstvu zdravotnictví , se sídlem v Praze 2, Palackého nám. 4, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp. zn. 15 C 311/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2015, č. j. 25 Co 186/2015-68, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 19. 3. 2015, č. j. 15 C 311/2014-44, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 53 000 Kč s příslušenstvím a částky 55 000 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalovaných částek se žalobce domáhal jako náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem a nezákonnými rozhodnutími Všeobecné zdravotní pojišťovny, územní pracoviště Nymburk (dále jen „pojišťovna“).
Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Pojišťovna dne 11. 8. 2008 vydala vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění od 1. 1. 2006 do 31. 7. 2007, týkající se žalobce (dále jen „vyúčtování“). V tomto vyúčtování byl žalobce poučen o možnosti podat námitky. Žalobce podal námitky dopisem ze dne 14. 9. 2008, jenž odeslal dne 16. 9. 2008. Dne 1. 10. 2008 vydala pojišťovna výkaz nedoplatků č. 2740801439 (dále jen „výkaz“), v němž rovněž poukázala na dopis žalobce ze dne 14. 9. 2008 a poučila žalobce o právu podat námitky proti výkazu. Žalobce námitky proti výkazu nepodal. Dne 19. 2. 2009 byla na základě výkazu vydána výzva k plnění povinností plátců pojistného na veřejné zdravotní pojištění (dále jen „výzva“). Žalobce dne 28. 2. 2009 zaplatil částky 34 816 Kč a 11 046 Kč.
Po právní stránce odvolací soud neshledal existenci odpovědnostního titulu. Pojišťovna nevydala nezákonné rozhodnutí ve smyslu §8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), ani ze strany pojišťovny nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu §13 téhož zákona. Žalobce nepodal opravný prostředek proti výkazu, na jehož základě plnil. Toto rozhodnutí nemůže být odpovědnostním titulem ve smyslu §8 OdpŠk, neboť nebylo pro nezákonnost zrušeno ani změněno, když žalobce nepodal řádný opravný prostředek. Případný nesprávný úřední postup se projevil v obsahu výkazu, tudíž jej lze zkoumat pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Průtahy v řízení odvolací soud neshledal. Výzva, vydaná na základě výkazu, který nebyl napaden opravným prostředkem, není nesprávným úředním postupem ani uvedením žalobce v omyl, neboť jde o výzvu předcházející případnému zahájení řízení o výkon rozhodnutí, resp. exekuci.
Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek (níže uvedených pod č. 7 a 8), při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž dovolatel poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002. Rozhodnutí dále závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatel formuluje následující otázky:
1. Je pojišťovna povinna prošetřit námitky svého pojištěnce proti vyúčtování?
2. Je pojišťovna oprávněna vydat výkaz v případě, kdy je dlužné pojistné a penále sporné mezi zdravotní pojišťovnou a pojištěncem?
3. V případě, že pojišťovna neprošetří námitky svého pojištěnce proti vyúčtování, jedná se o porušení právní povinnosti pojišťovny?
4. V případě, že pojišťovna neprošetří námitky svého pojištěnce proti vyúčtování a následně vydá výkaz na základě stejného vyúčtování, jedná se o akt svévole, o porušení právní povinnosti pojišťovny a výkon práva pojišťovny v rozporu s dobrými mravy?
5. Je pojišťovna povinna reagovat na všechny body písemného podání svého pojištěnce?
6. Je pojišťovna oprávněna postupovat dle §53 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. v případě, kdy pojištěnec předtím uplatnil námitky proti vyúčtování a těmito námitkami svého pojištěnce se pojišťovna nezabývala?
7. Podléhá výkaz či platební výměr předchozímu vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění?
8. Lze vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši považovat za řádné vyúčtování, které je způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování?
9. Je nutno, aby pojištěnec podal námitky proti výkazu v případě, kdy již tak učinil předtím a podal obsahově stejné námitky proti vyúčtování, které pojišťovna nevyřídila, když toto vyúčtování je podkladem pro výkaz?
10. Lze námitky, které podal pojištěnec proti vyúčtování a které nebyly vyřízeny pojišťovnou, považovat rovněž za námitky proti výkazu, vystavenému na základě stejného vyúčtování?
11. Je nesprávným úředním postupem pojišťovny porušení právní povinnosti zabývat se námitkami žalobce proti vyúčtování, když jí tyto námitky žalobce byly najisto známy z její úřední činnosti?
12. Je nesprávným úředním postupem, pokud pojišťovna neučinila úkon v zákonné či přiměřené době a nevydala rozhodnutí o námitkách žalobce proti vyúčtování a o stejných námitkách žalobce proti výkazu nerozhodla dosud?
13. Je nesprávným úředním postupem, pokud pojišťovna, navzdory tomu, že žalobce údajně dlužné pojistné a penále rozporoval, protiprávně a svévolně vydala nezákonný výkaz v rozporu s §53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.?
14. Je nesprávným úředním postupem nepřiměřená délka řízení o námitkách žalobce proti vyúčtování a proti výkazu?
15. Je nesprávným úředním postupem, pokud pojišťovna evidentně úmyslně a podvodně vyvolala omyl u žalobce, neb nepravdivě uvedla v nezákonné výzvě, že vyzývá žalobce k zaplacení údajně dlužného pojistného a dlužného penále na základě vykonatelného výkazu, když tento výkaz byl ve skutečnosti absolutně neplatný a nevykonatelný, protože byl vydán v rozporu se zákonem, kdy svým účelem odporoval (a nadále odporuje) zákonu, resp. obcházel (a nadále obchází) zákon, a příčí se dobrým mravům?
Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel následně v obsáhlém dovolání rozvíjí výše uvedené otázky, přičemž navrhuje dovolacímu soudu k provedení řadu důkazů. Dále dovolatel namítá řadu vad řízení a rovněž nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudů nižších stupňů. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně změnil tak, že žalobnímu návrhu se zcela vyhovuje.
Žalovaná se ve svém vyjádření plně ztotožnila se závěry soudů nižších stupňů. Žalobce v dovolání pouze opakuje své argumenty, s nimiž se již soudy nižších stupňů vypořádaly. Některá tvrzení žalobce jsou zcela nepodložená. Žalobce tím, že nevyužil opravných prostředků, učinil zjištění zdravotní pojišťovny nesporným, o čemž svědčí i skutečnost, že pojistné zaplatil. Žalovaná navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, eventuálně zamítl.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Odvolací soud postavil své rozhodnutí na závěru, že nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu §8 OdpŠk, když žalobce nepodal proti výkazu opravný prostředek. Případný nesprávný úřední postup pojišťovny se projevil v obsahu výkazu, tudíž nejde o nesprávný úřední postup ve smyslu §13 OdpŠk. Otázkami č. 1 až 6, 11 a 13, dovolatel nikterak nezpochybňuje výše uvedené závěry odvolacího soudu. Na vyřešení těchto otázek tudíž napadené rozhodnutí nezávisí, a proto nemohou založit přípustnost dovolání dle §237 o. s. ř. Tak tomu je rovněž v případě otázek 7 a 8, při jejichž řešení se odvolací soud měl odchýlit od výše citovaného rozsudku sp. zn. 21 Cdo 803/2002. Dovolatel poukazuje na následující závěr uvedený v rozhodnutí: „Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování.“ V daném případě se však jednalo o vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytů (cen a záloh za dodávku tepla a teplé užitkové vody) podle vyhlášky č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, ve znění pozdějších předpisů, a podle vyhlášky č. 245/1995 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody včetně rozúčtování nákladů na objekty a mezi konečné spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Byť v daném případě vyúčtování provedla rovněž Česká republika (jednající Správou vojenského bytového fondu Praha), stalo se tak v rámci právního vztahu z nájmu bytu, v němž Česká republika vystupovala v postavení pronajímatelky. Vyúčtování tak mělo ryze soukromoprávní povahu dle výše uvedených předpisů, a tudíž se neodrazilo v žádném rozhodnutí. Česká republika se v řízení domáhala úhrady poplatku z prodlení, nejednalo se tudíž o řízení, na něž by se vztahoval zákon č. 82/1998 Sb., a proto se soudy v daném řízení zabývaly správností provedeného vyúčtování (jakožto soukromoprávního jednání České republiky) pro posouzení způsobilosti tohoto vyúčtování vyvolat právní účinky. Naopak v tomto řízení vyúčtování provedené pojišťovnou nalezlo svůj odraz ve výkazu, jenž je ve smyslu §53 zákona č. 48/1997 Sb. rozhodnutím. V tomto řízení se tudíž soudy správností vyúčtování zabývat nemohou, neboť tomu brání ustanovení §8 OdpŠk. Správnost vyúčtování mohla a měla být zkoumána v rámci opravných prostředků proti výkazu, jichž však žalobce v rozporu s §8 odst. 3 OdpŠk nevyužil. Závěry odvolacího soudu se tudíž nikterak neodchylují od závěrů dosažených v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 803/2002, neboť toto rozhodnutí se na nyní posuzovaný případ nevztahuje.
Přípustnost dovolání nezakládají ani otázky č. 9 a 10, neboť povinnost využít všech dostupných procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje, plyne přímo z ustanovení §8 odst. 3 OdpŠk a rovněž dovolací soud ve své ustálené rozhodovací praxi z této povinnosti vychází (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2347/2014). Dané povinnosti dovolatele nemůže zprostit ani okolnost, že pojišťovně musely být jeho námitky známy, když dovolatel svým jednáním nápravu neinicioval, ačkoliv byl o možnosti podat námitky řádně poučen.
Ani otázky č. 12 a 14, jimiž žalobce napadá nepřiměřenou délku řízení o námitkách proti vyúčtování a výkazu, přípustnost dovolání nezakládají, když z výkazu bylo zřejmé, že pojišťovně námitky byly známy, neboť pojišťovna na dopis žalobce ve výkazu odkázala, přičemž průtahy v tomto řízení odvolací soud neshledal. Námitky proti výkazu dovolatel nepodal, tudíž není zde řízení, jehož délku by bylo lze z hlediska přiměřenosti posuzovat.
Přípustnost dovolání není založena ani poslední dovolatelem formulovanou otázkou. Nesprávný úřední postup pojišťovny spočívající ve vydání výzvy totiž dovolatel dovozuje z předpokladu nezákonnosti výkazu. Nezákonnost výkazu však v tomto řízení posuzována být nemohla, jak bylo vyloženo výše.
Tvrzená nepřezkoumatelnost rozhodnutí ani vady řízení nepředstavují zákonné dovolací důvody, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Podle ustanovení
§242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. smí dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 82, ročník 2006, a ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 762/2013). Tento předpoklad však v posuzované věci naplněn není.
Dovolací soud rovněž nevyhověl návrhu žalobce na provedení navržených důkazů, neboť ty lze obecně provádět jen k prokázání důvodu dovolání, což v případě jediného dovolacího důvodu spočívajícího v nesprávném právním posouzení věci nepřichází pojmově do úvahy. Proto ani občanský soudní řád ve znění od 1. 1. 2013 neobsahuje ustanovení obdobné §243a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012.
Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 5. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu