ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.5121.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 5121/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobce Z. K. , zastoupeného JUDr. Janou Grygerovou, advokátkou se sídlem v Holešově, Dlažánky 310/6, proti žalované České republice – České národní bance, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 28/864, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 148/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2015, č. j. 72 Co 509/2014-95, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky 114 211 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, jež mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem žalované při výkonu dozorčí a kontrolní činnosti nad I. Družstevní záložnou, se sídlem v Ostravě, Nádražní 66.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. června 2014, č. j. 65 C 148/2012-64, žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Skutečnost, že odvolací soud bez toho, že by zopakoval dokazování, dospěl k odlišnému skutkovému závěru ohledně příčinné souvislosti než soud prvního stupně, ze skutkových zjištění soudů neplyne. Odvolací soud totiž v posuzovaném případě vyšel ve shodě se soudem prvního stupně z toho, že tvrzený nesprávný úřední postup žalované nebyl příčinou vzniku škody. Dovolatel tak konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění, než odvolací soud, a jeho námitka nemůže založit přípustnost dovolání, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 1. června 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu