ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.5160.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 5160/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem ve věci žalobce A. Ž., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 14 534,63 EUR a 2 741,- EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 142/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2015, č. j. 15 Co 281/2015-77, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž soud nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení (proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 10. 3. 2015).
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí popsal osobní, majetkové a výdělkové poměry žalobce. Dospěl k závěru, že poměry žalobce neodůvodňují osvobození od soudních poplatků, přičemž poukázal zejména na okolnost, že žalobce se sám svým zaviněným protiprávním jednáním ocitl ve výkonu trestu odnětí svobody a neuvedl žádné zdravotní omezení, které by bránilo tomu, aby byl ve věznici pracovně zařazen. Dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že není naplněna ani druhá podmínka pro osvobození žalobce od soudních poplatků, a to, že se nejedná o svévolné či zjevně bezúspěšné uplatňování práva, přičemž poukázal na počet řízení, jež žalobce vede. Uzavřel, že žalobce dle názoru soudu vede mnoho sporů proti státu nikoliv za účelem ochrany svých práv, ale z důvodu „zpestření dlouhodobého výkonu trestu“. Takový výkon práva nelze kvalifikovat jinak, než jako bezúčelné zneužívání procesních prostředků. Jelikož žalobce nesplňuje ani jednu z podmínek pro osvobození od soudních poplatků, není tak splněna ani podmínka pro ustanovení zástupce. Odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně plně ztotožnil. Žalobce rovněž požádal o určení zástupce předsedu České advokátní komory. Takto určený zástupce však odmítl žalobci právní službu poskytnout, neboť dospěl k závěru, že se jedná o zjevně nedůvodné uplatňování práva.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž namítá, že obecné soudy systematicky porušují čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), neboť žalobce pouze plní svou zákonnou povinnost vyplývající z čl. 35 odst. 1 Úmluvy. Dále namítá, že soudy nižších stupňů ignorují judikaturu vyšších soudů, přičemž odkazuje na řadu rozhodnutí. Žalobce považuje postup obou soudů za „hrubě svévolný“. Namítá, že rozhodnutí jsou opřena o objektivní lži byrokratů.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 1. 12. 2015, č. j. 30 Cdo 5160/2015-90, dovolatele vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení odstranil nedostatek povinného zastoupení a zvolil si zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Na výzvu dovolatel reagoval podáním ze dne 21. 12. 2015, v němž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97. Uvedl, že advokát určený předsedou České advokátní komory lhal. Požádal o analogický postup, jaký byl zvolen v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2015, č. j. 30 Cdo 1077/2015-233.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu §30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví.
Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 o. s. ř.) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
V daném případě se dovolací soud ztotožnil se závěrem soudů nižších stupňů, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby dovolateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, když není splněna ani jedna z podmínek pro osvobození dovolatele od soudních poplatků. Pokud jde o poměry žalobce, postačí odkázat na závěry soudů nižších stupňů. Dovolacímu soudu je rovněž znám litigiózní přístup žalobce. V rozsudku ze dne 18. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 2681/2014, Nejvyšší soud vyčíslil dovolací řízení zahájená žalobcem, přičemž uvedl, že dovolatel zcela zjevně opakovaně zneužívá svého práva na přístup k soudu. Z toho důvodu není dána ani druhá podmínka pro osvobození žalobce od soudních poplatků, a tedy ani pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. 1. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu