ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.5207.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 5207/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka ve věci žalobkyně H. P. , zastoupené Mgr. Petrem Vlachem, advokátem se sídlem v Plzni, Guldenerova 4, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství , se sídlem v Praze 1, Těšnov 17, o 149 795,18 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 265/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2015, č. j. 53 Co 148/2013-104, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 1. 2013, č. j. 25 C 265/2011-50, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 127.978,18 Kč s příslušenstvím (výrok I), ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II) a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 29 972,47 Kč (výrok III). Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. 9. 2013, č. j. 53 Co 148/2013-70, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I), a žádné z účastnic nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II). Nejvyšší soud jako soud dovolací rozsudkem ze dne 4. 3. 2015, č. j. 30 Cdo 840/2014-90, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), ve výroku III změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 20 299,38 Kč (výrok II), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 36 101,56 Kč na nákladech odvolacího a dovolacího řízení.
Žalobkyně se plnění domáhala z titulu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). V žalobě uvedla, že jí v důsledku pochybení Ministerstva zemědělství při rozhodování o její žádosti o změnu zápisu v evidenci využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů (dále jen „evidence“) podané v dubnu 2005 ušly příjmy z dotací pro rok 2005 a 2006, neboť po dobu, po kterou nebyla jako uživatelka pozemků v evidenci vedena, nemohla o příslušné dotace žádat a čerpat je.
Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Žalobkyně požádala o zápis změny uživatele zemědělských pozemků vedených v evidenci dne 28. 4. 2005. Tomuto návrhu bylo vyhověno až rozhodnutím ze dne 13. 5. 2009. Do 30. 7. 2007 byl jako uživatel dotčených půdních bloků zapsán jiný subjekt. Poprvé bylo o žádosti žalobkyně rozhodnuto zamítavě dne 18. 5. 2005. K rozkladu žalobkyně bylo zamítavé rozhodnutí dne 15. 8. 2005 zrušeno. Žádost byla opětovně zamítnuta rozhodnutím ze dne 20. 9. 2005, které nabylo právní moci, neboť rozklad proti němu byl zamítnut a rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 14. 12. 2005. Posledně uvedené rozhodnutí bylo rozhodnutím správního soudu ze dne 30. 9. 2008 zrušeno. Dne 5. 1. 2009 ministr zemědělství rozhodnutí správního orgánu ze dne 20. 9. 2005 zrušil. Až konečným rozhodnutím ze dne 13. 5. 2009 bylo žádosti žalobkyně vyhověno, a to s účinnosti ke dni podání žádosti, tedy k datu 28. 4. 2005. V roce 2005 a 2006 žalobkyně o dotace na předmětné půdní bloky nepožádala a neobdržela je. Tyto dotace obdržela společnost VN ŠUMAVSKÉ SLUŽBY spol. s r. o. Ohledně skutečnosti, že žalobkyně v dané době obhospodařovala zemědělskou půdu, soud prvního stupně uvedl, že tato skutečnost lze prokázat jediným způsobem, a to údaji v evidenci. Pro účely poskytnutí dotace platí, že zemědělskou půdu sám zemědělsky obhospodařuje ten, kdo je v evidenci uveden jako uživatel této půdy.
Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o existenci nezákonného rozhodnutí, a to rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 20. 9. 2005, č. j. H/80157/2005/II, kterým byla žádost žalobkyně o zápis změny uživatele zemědělských pozemků vedených v evidenci pravomocně negativně vyřízena. Odvolací soud ve svém prvním rozhodnutí se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně příčinné souvislosti mezi uvedeným nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou. Uvedl, že základním předpokladem pro to, aby o dotacích mohlo být vůbec jednáno, je podání žádosti o ně, přičemž zápis žadatele v evidenci není jedinou podmínkou vyhovění žádosti. O žádostech jsou vedena samostatná správní řízení. Soud prvního stupně pochybil, pokud závěr o existenci příčinné souvislosti postavil na pravděpodobnosti blížící se jistotě, logických předpokladech a pravidelném běhu věcí. Nemůže obstát závěr, že nepodání žádostí nelze žalobkyni klást k tíži, neboť neměly naději na úspěch. Soud prvního stupně široce a vzdáleně pro účely příčinné souvislosti presumuje negativní výsledky jednotlivých dotačních řízení, které nikdy nenastaly a nastat nemohly, neboť tato řízení vůbec nebyla zahájena. Situace, kdy žalobkyně příslušné žádosti vůbec nepodala, nedokládala a ani netvrdila příslušnému správnímu orgánu, že by splňovala předpoklady pro poskytnutí dotací, vyjma sporného zápisu v evidenci, znemožňuje učinit závěr o bezprostřední příčinné souvislosti mezi jednáním státu a vznikem škody. Žalobkyni nic nebránilo v tom, aby příslušné žádosti podala, splnění zákonných podmínek v nich doložila a vysvětlila svůj postup ve vztahu k namítanému rozhodnutí, v rozhodné době tedy podání správní žaloby. Pokud by v takové situaci příslušný správní orgán jejím žádostem nevyhověl se zdůvodněním, že nesplňuje podmínku v podobě zápisu v evidenci, byla by příčinná souvislost nepochybně dána. Jestliže se tak nestalo, dovodit ji nelze.
Dovolací soud ve svém prvním rozhodnutí ve věci dospěl k závěru, že odvolací soud pochybil při řešení právní otázky spočívající ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být příčinná souvislost zjišťována, přičemž odkázal na ustálenou judikaturu ve vztahu k adekvátní příčinné souvislosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1729/2013). Uvedl, že v dané věci je třeba hledat odpověď na otázku, zda žalobkyně nepodala žádost o dotace z důvodu, že by takové žádosti nemohlo být s ohledem na nevyhovění její žádosti o změnu uživatele v evidenci vyhověno, nebo zda i přes absenci údaje o tom, že je žalobkyně uživatelkou předmětných půdních bloků, měly její žádosti o přiznání dotací reálnou naději na úspěch a příčinnou nepodání žádostí o dotace tedy nebyla absence uvedeného zápisu žalobkyně v evidenci, ale rozhodnutí žalobkyně žádost nepodat. Po žalobkyni požadovat podání žádosti o dotace v situaci, kdy by taková žádost nemohla být úspěšná, a to jen proto, aby splnila formální požadavky soudů na náhradu případné škody, by zjevně nebylo spravedlivé a ani by nepředstavovalo rozumné řešení vzniklého rozporu. Dovolací soud tak uložil odvolacímu soudu, pokud dospěje k závěru, že žádost žalobkyně o dotace za daných okolností neměla reálnou naději na úspěch, že je třeba její nepodání vnímat jako vynucené předchozí příčinou, spočívající v nezákonném rozhodnutí ministerstva zemědělství, a zjišťovat příčinnou souvislost mezi ním a žalobkyní tvrzenou škodou.
Odvolací soud v dovolání napadeném rozsudku uvedl, že žalobkyně v průběhu celého řízení důsledně tvrdí, že důvodem, pro který žádosti o dotace nepodala, byla skutečnost, že by v dotačním řízení nemohla být úspěšná právě proto, že nebyla zapsána v evidenci. Jejímu tvrzení odpovídá i provedené dokazování, z něhož nelze dojít k závěru o jiné motivaci žalobkyně. Odvolací soud tudíž považoval za prokázané, že příčinou, pro kterou žalobkyně nepodala žádosti o dotace, byla skutečnost, že nebyla zapsána v evidenci. Bylo tedy zřejmé, že klíčovou příčinu vzniku škody je třeba hledat v nezákonném rozhodnutí, jež si vynutilo nepodání žádostí žalobkyní. Odvolací soud, vázán právním názorem dovolacího soudu, došel k přesvědčení, že je dána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody na straně žalobkyně. Ohledně výše nároku odvolací soud neshledal námitky žalované opodstatněnými, přičemž odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka odkazuje na první rozhodnutí dovolacího soudu v této věci a v něm citovanou judikaturu. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatelka namítá, že pro vznik nároku na vyplacení předmětné dotace je základní podmínkou nejen podání žádosti žadatelem o vyplacení dotace a zápis do evidence, ale především faktické obhospodařování zemědělské půdy žadatelem o dotaci. Tato podmínka představuje skutečnost, kterou se odvolací soud vůbec nezabýval a nedokazoval, ač k tomu byl zavázán dovolacím soudem, neboť se jedná o samostatnou, na zápisu v evidenci či na podání žádosti zcela nezávislou, příčinu nemožnosti poskytnout žalobkyni dotaci. Uvedená skutečnost nebyla prokazována ani blíže zkoumána před žádným ze soudů. Dovolatelka odkazuje na §3g odst. 2 ve spojení s §3b odst. 1 zákona č. 257/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, z nichž vyplývá, že zapsán do evidence může být jen faktický uživatel této půdy, a tedy pouze faktický uživatel této půdy může být i úspěšným žadatelem o dotaci. Dále dovolatelka odkazuje na §10 nařízení vlády č. 241/2004 Sb., o podmínkách provádění pomoci méně příznivým oblastem a oblastem s ekologickými omezeními, a na čl. 14 odst. 1a nařízení Komise (ES) č. 796/2004 tehdejšího znění [potažmo čl. 55 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 1122/2009] vyžadující deklaraci veškeré zemědělské půdy obhospodařované žadatelem, tj. i půdy, na kterou nežádá, resp. mu bylo znemožněno žádat o dotaci. Za nedeklarování veškeré žadatelem obhospodařované zemědělské půdy zákonodárce předvídá adekvátní sankční následky – snížení platby až o 3 %. Uvedená povinnost má na jedné straně zabránit tomu, aby dotaci nečerpal ten, kdo půdu fakticky neužívá, byť je formálně veden v evidenci, na druhé straně umožňuje daná povinnost kontrolou na místě ze strany Státního zemědělského a intervenčního fondu ověřit, zda skutečný uživatel plní podmínky stanovené evropskými i vnitrostátními předpisy. Žalobkyně nedoložila tvrzení o tom, že dotčené půdní bloky skutečně obhospodařovala. Naopak lze doložit, že předmětné půdní bloky nedeklarovala jako jí užívané, a tedy lze presumovat neobhospodařování předmětných půdních bloků žalobkyní. Z rozhodnutí o udělení dotací naopak plyne nesporné obhospodařování předmětných půdních bloků nikoliv žalobkyní, ale VN ŠUMAVSKÝMI SLUŽBAMI spol. s r. o. Odvolací soud tak nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu ani dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, když se zabýval pouze jednou z možných právně relevantních skutečností, která mohla mít za následek vznik škody, ačkoliv byl žalovanou upozorňován na existenci další právně relevantní skutečnosti. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Namítá-li dovolatelka, že v řízení nebylo prokázáno (ani prokazováno), že v předmětné době žalobkyně danou zemědělskou půdu fakticky obhospodařovala, je nutné uvést, že soud prvního stupně tento skutkový závěr dovodil z okolnosti, že žalobkyně měla být po právu v dané době vedena v evidenci. Dovolatelka tak touto námitkou směřuje do skutkových zjištění soudů nižších stupňů, čímž uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). Skutkový stav věci zjištěný v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v režimu o. s. ř. účinného od 1. 1. 2013 zpochybnit nelze.
Nad rámec výše uvedeného však lze uvést, pokud dovolatelka ohledně faktického užívání předmětné zemědělské půdy odkazuje na rozhodnutí, jimiž byly uděleny dotace společnosti VN ŠUMAVSKÉ SLUŽBY spol. s r. o., opomíjí, že tato společnost v dané době nebyla oprávněným uživatelem předmětné půdy, což plyne právě ze zrušujícího rozhodnutí, na jehož základě bylo odstraněno výše uvedené nezákonné rozhodnutí. I kdyby tak v dané době byly předmětné pozemky obhospodařovány výše uvedenou společností, a to bez právního důvodu, nelze po právní stránce dospět k jinému závěru, než že se tak dělo ve prospěch oprávněného uživatele. Odvolací soud se tudíž nikterak neodchýlil od výše uvedené ustálené judikatury Nejvyššího soudu, když mezi touto skutečností a vzniklou škodou příčinnou souvislost nezjišťoval.
Na výše uvedeném nemůže nic změnit ani argument dovolatelky, že žalobkyně byla povinna prostřednictvím žádostí deklarovat veškerou zemědělskou půdu obhospodařovanou žadatelkou, tj. i půdu, na kterou nežádá, resp. jí bylo znemožněno žádat o dotaci, když účelem této povinnosti je jednak zabránit tomu, aby dotaci nečerpal ten, kdo půdu fakticky neužívá, jednak umožnit provádění kontrol. Za situace, kdy se žalobkyně domáhala zápisu do evidence využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů, čemuž jí nezákonným rozhodnutím bylo bráněno, lze žalobkyni jen stěží vyčítat, že nezahájila další (závislé) řízení, jen proto, aby orgány veřejné moci opakovaně upozornila na to, že je to ona, kdo je oprávněnou uživatelkou dané zemědělské půdy.
Dovolací soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 5. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu