ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.537.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 537/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce E. M., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 75 504 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 48/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, č. j. 18 Co 330/2015-131, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 27. 8. 2015, č. j. 26 C 48/2015-119, v zamítavém výroku o zaplacení částky 75 504 Kč a ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Takto rozhodl ve věci žaloby o zaplacení částky 75 504 Kč jako náhrady škody z nesprávného úředního postupu podle §13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), která měla být žalobci jako obviněnému způsobena v rámci trestního stíhání vedeného posléze u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 1 T 183/2013, jež sice skončilo vydáním odsuzujícího rozsudku, avšak v důsledku pozdější změny právní kvalifikace na trestný čin s nižší trestní sazbou zaplatil žalobce svému obhájci za jeden úkon právní služby namísto částky 1 500 Kč částku 3 100 Kč. Odvolací soud posoudil nárok žalobce podle §8 OdpŠk s tím, že podmínkou vzniku nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím je zrušení nebo změna rozhodnutí pro nezákonnost, nic takového však nebylo tvrzeno. Žalobce byl pro stíhaný skutek pravomocně odsouzený, přičemž změna právní kvalifikace nemění nic na totožnosti spáchaného skutku. Případný nárok na náhradu škody je potřeba odvozovat od skutku, pro který byl žalobce stíhán.
Žalobce, zastoupený advokátem, včasným dovoláním napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu.
Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání odmítl dílem jako nepřípustné, dílem pro vady.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle dovolatele napadené rozhodnutí záviselo na vyřešení právní otázky, „zda je dána odpovědnost státu dle zákona č. 82/1998 Sb. za škodu vzniklou obviněnému tím, že v důsledku nesprávné právní kvalifikace užité v usnesení o zahájení trestního stíhání policejním orgánem a v obžalobě státním zástupcem, kterou následně soud bez jakékoliv změny důkazní situace považoval za nesprávnou a v odsuzujícím rozsudku tuto právní kvalifikaci změnil ve prospěch obviněného, vynaložil obviněný zvýšené náklady na odměnu obhájce.“ Přípustnost dovolání dovolatel spatřuje v tom, že se jedná o právní problematiku doposud dovolacím soudem neřešenou.
Uvedená otázka hmotného práva přípustnost dovolání založit nemůže, neboť byla vyřešena již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1202/2007, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 12/2010 s právní větou: „Ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno z důvodu amnestie, nemá právo na náhradu škody způsobené sdělením obvinění bez ohledu na to, že právní kvalifikace trestného činu, pro který mu bylo sděleno obvinění, byla později změněna.“ Uvedený závěr plně dopadá i na nyní projednávanou věc a dovoláním napadené rozhodnutí s ním není v rozporu. Změna právní kvalifikace skutku nemění nic na totožnosti spáchaného skutku. Rozhodnutí o vině a trestu se vždy týká konkrétního skutku, pro který bylo sděleno obvinění, a nikoliv jen jeho právního posouzení. Případný nárok na náhradu škody je potřeba odvozovat od skutku, pro který byl dovolatel trestně stíhán. Z hlediska posouzení uplatněného nároku je tedy nerozhodné, že stíhaný skutek byl původně jinak právně kvalifikován než posléze v odsuzujícím rozsudku. Otázku předestřenou v dovolání řešil tedy odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou, od níž nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. 4. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu